Kultovní český film Světáci letos v říjnu oslavil 56 let od své premiéry. Komedie o třech fasádnících, kteří se rozhodnou stát světáky, dodnes baví diváky. Ačkoliv působí lehce a vtipně, její natáčení i scénář skrývají nečekaně zajímavé detaily.
Původ slivovice, židle a Dalího citátu
Scéna, kdy si fasádníci přinesou do luxusní restaurace slivovici a pod stolem ji rozlévají, má skutečný základ. Scenárista Vratislav Blažek ji napsal podle vlastního zážitku. K podobné improvizaci došlo i ve scéně se slavnou replikou „Sedni si. Já sedím. Ona sedí. Ty sedíš? Já sedím. No, my sedíme.“ Ta nebyla ve scénáři. Vznikla spontánně při natáčení momentu, kdy se vysoká Iva Janžurová snažila usadit na nízkou židličku.
Velmi poetickou hlášku „Kdo ví, kde má čmelák žihadlo, tomu nejsou kalhoty nikdy krátký“ připisuje film Salvadoru Dalímu. Ve skutečnosti ale pochází z hry „Zahradní slavnost“ od Václava Havla. Zajímavostí je, že herec Jan Libíček, který repliku ve filmu pronáší, tuto hru v 60. letech hrál při světové premiéře v Divadle Na zábradlí.
Ostrý humor, nervózní Nový a Šejbalová vs. Menšík
Scénář Světáků se původně nelíbil barrandovským dramaturgům. Vadil jim nejen satirický tón, ale i samotná účast Oldřicha Nového. Byl sice známým elegánem a legendou prvorepublikového filmu, ale komunistický režim ho neměl v oblibě. Narážky na poměry po únoru 1948 dokonce málem vedly k zákazu filmu.
Nový navíc váhal, zda roli přijmout. Scénář ho zprvu odradil, a rozhodl se až po jeho úpravě režisérem Podskalským, který mu roli upravil „na tělo“. Na stará kolena si totiž nechtěl kazit pověst. Nakonec si roli vychutnal a po Světácích natočil už jen dva filmy.
V zákulisí to jiskřilo i mezi Jiřinou Šejbalovou a Vladimírem Menšíkem. Zpočátku ho nemohla vystát kvůli jeho specifickému humoru, během čtrnáctidenního natáčení si ho ale nakonec oblíbila.
Další vtipný moment se odehrál při natáčení lehce odvážné scény s Jiřinou Bohdalovou. Po několika záběrech už byla tak ponořená do role, že když režisér Podskalský zvolal „Stop!“, vyjela na něj, co je zase špatně. Režisér jí klidně odpověděl: „Klidně můžeme pokračovat, Jiřinko, pokud ti tedy nevadí, že máš venku jedno ňadro.“
Realita okupace, dezert Malakoff a co na to Smetana
Natáčení začalo krátce po srpnové okupaci v roce 1968. Atmosféra na place byla pochmurná a napjatá. Režisér Podskalský chtěl situaci odlehčit a povolil větší prostor pro improvizaci. Dokonce přepsal scénář během jediného dne, a to společně s Jiřím Sovákem.
Ve filmu se objevují i různé kulturní odkazy. Když si paní Trčková (Jiřina Šejbalová) objedná dezert Malakoff, jde o skutečný francouzský zákusek složený z piškotů, krému a jahod. Jeho autorkou byla údajně Charlotte Malakoff, šlechtična ruského původu.
Jindy padne obava, že fasádníci budou „vypadat jako sestry Alanovy“ – narážka na populární vokální trio 40. let, které tvořily tři zpěvačky z Kühnova sboru. Ve scéně, kde se objeví portrét muže a padne dotaz na Trčkovou: „To je váš nebožtík? Nikoliv, to je Bedřich Smetana.“ Tahle věta pobouřila vedení Muzea Bedřicha Smetany, které režisérovi napsalo, že není vhodné dělat si legraci z národního velikána.
Své kouzlo má i jazyk filmu. Když Skopec (Jiří Sovák) říká policistovi: „Aby si ty mohl nosit takovejhle štof, já sem o revoluci málem dvakrát padnul,“ zmiňuje výraz „štof“. Ten pochází z němčiny a označuje kvalitní vlněnou látku.
Snímek Světáci můžete zhlédnout na Prima MAX v pátek 21. listopadu od 6:25.
