Narodil se do drsných podmínek orlických hor bez obou rukou. Okolí radilo zoufalé matce rychlé a milosrdné řešení v podobě brzkého utonutí. František Filip se ale krutému údělu vzepřel a vypracoval se v nesmírně úspěšného podnikatele a spisovatele.
Nekompromisní verdikt
Šestý potomek chudého dělníka Štěpána Filipa a jeho ženy Marie přišel na svět na konci února roku 1904. Matka po několika dnech zjistila zdrcující pravdu o chybějících horních končetinách svého syna. Sousedky jí potichu doporučovaly dítě usmrtit, protože v nuzném kraji stěží přežívali plně zdraví jedinci. Žena to velice rázně odmítla s tím, že uživila pět dětí, zvládne se postarat a najít jídlo i pro to šesté.
Zpětně tuto obětavost ocenil i samotný aktér. „Tím zpečetila můj osud. A nikdy jsem jí za to, pro ni tak bolestné rozhodnutí, nepřestal být vděčný,“ vysvětlil o mnoho let později František Filip podle informací z knihy Bezruký Frantík.
Učitel Citta
Místo živoření v koutě světnice se chlapec vrhl do života s obrovskou vervou. Místní obecní učitel Citta v něm mimořádně rychle rozpoznal bystrý úsudek a naprosto nezlomnou vůli. Pedagog nechal s pomocí lékaře a školního inspektora vyrobit speciální naklápěcí lavici. Pilný žák u ní trávil dlouhé hodiny a systematicky trénoval své dolní končetiny k maximální obratnosti.
Výsledky tohoto úmorného snažení se dostavily nečekaně brzy. Nadaný školák se naučil psát pravou nohou úhledněji než většina zdravých dětí s perem v ruce. K tomu s obrovskou přesností házel kamínky a bravurně pouštěl papírového draka. Základní životní překážky tak padly překvapivě rychle.
František Bakule
Zásadní obrat nastal v roce 1913 po přesunu do pražského Jedličkova ústavu. Novátorský ředitel tohoto zařízení František Bakule nahradil klasické školní lavice obyčejnými pracovními stoly. Tento osvícený pedagog přistupoval ke všem postiženým dětem jako k naprosto rovnocenným partnerům. Zcela nové prostředí formovalo nezdolnou touhu mladého svěřence po naprosté životní soběstačnosti.
Houževnatý mladík si osvojil rezolutní životní heslo, podle kterého chtěl, a proto také uměl. Postupně se naučil obstojně psát na psacím stroji, dokonale se oholit a zcela samostatně se oblékat. Exceloval v řemeslných dílnách i při úplně běžných denních úkonech. Jeho obrovské odhodlání strhávalo k lepším výkonům všechny ostatní chovance ústavu.
Americký sen
Obrovská popularita talentovaného muže strmě stoupala a přesáhla hranice rodné země. V roce 1923 vyrazil jako vážený člen delegace Jedličkova ústavu do Spojených států amerických. Prezentace jeho obdivuhodných schopností vyvolávala za oceánem nezměrný úžas široké veřejnosti.
Přímo v legendární newyorské Carnegie Hall sebevědomě předváděl rychlé psaní na stroji i elegantní pití kávy z šálku drženého výhradně chodidlem. Během úspěšného turné se osobně setkal s tehdejším americkým prezidentem Warrenem Hardingem. Překvapené hlavě mocného státu bez jakéhokoliv váhání podal na pozdrav svou pravou nohu.
Značný zájem vzbudil výjimečný Čech i u slavného automobilového magnáta Henryho Forda. Známý průmyslník mu obratem daroval speciálně upravený vůz s plně nožním řízením. Spisovatel a zdatný obchodník v jedné osobě se rázem stal celosvětově obdivovanou senzací.
Krutý pád
Během první světové války pomáhal zručný samouk zraněným a těžce amputovaným vojákům s náročným návratem do běžného života. Svým neutuchajícím elánem dodával beznadějným případům obrovskou psychickou vzpruhu. V období první republiky následně velice úspěšně rozjel vlastní lukrativní živnost v pohostinství a gastronomii.
Nástup totalitního komunistického režimu v únoru 1948 ovšem znamenal pro pracovitého živnostníka absolutní existenční katastrofu. Nová státní moc mu okamžitě a bez náhrady zabavila jeho těžce vybudovaný a skvěle prosperující podnik. Vzápětí následoval další krutý úder v podobě tvrdého zákazu veškerých placených veřejných vystoupení.
Zcela soběstačný člověk naráz přišel o veškerou obživu i smysl svého dosavadního života. Zbyly mu slzy a mimořádně hořké vzpomínky na doby minulé slávy. „Pak už jsem nebyl pan podnikatel, ale jenom mrzák,“ povzdechl si zdrcený František Filip v jedné ze svých pozdějších chmurných vzpomínek.
Dnes si ho většina národa bohužel připomíná spíše jako komickou figurku Floriánova hospodského vyprávění z oblíbeného filmu Jak svět přichází o básníky. Reálný a obdivuhodný hrdina svůj celoživotní boj o lidskou důstojnost nakonec tiše dobojoval v Brně, pouhých jedenáct dní před dosažením třiapadesáti let.
