Herec Jaroslav Moučka bavil národ jako bodrý dobrák i rázný stranický tajemník Pláteník. Jeho o rok starší bratr Milan si ale vybral docela jinou cestu. Stal se jedním z nejbrutálnějších vyšetřovatelů komunistické tajné policie. Podepsal se pod vraždu Milady Horákové a trestu se nakonec úspěšně vyhnul.
Komunista a odbojář
Oba bratři pocházeli ze skromných poměrů ve Studené na Jindřichohradecku. Milan Moučka se vyučil truhlářem a už v pouhých sedmnácti letech vstoupil do komunistické strany. Za nacistické okupace roznášel na vlastní pěst ilegální tiskoviny, a nakonec skončil v rukou gestapa. Trest si odpykával na nucených pracích v Německu. Válka ho zocelila a smazala v něm veškeré morální zábrany. Hned po válce zamířil do řad nově se formujícího Sboru národní bezpečnosti.
Raketová kariéra
U tajné policie pak udělal raketovou kariéru. Působil v Jihlavě, později v nechvalně proslulé věznici v Uherském Hradišti a počátkem padesátých let zakotvil v pražské Ruzyni. Dostal na starosti specifickou agendu zatčených nekomunistů a brzy si u svých nadřízených vybudoval pověst mimořádně efektivního vyšetřovatele.
Mlácení a psychický teror bral jako normální pracovní rutinu. Za své kruté služby plynule inkasoval vysoké finanční odměny i řadu státních vyznamenání. V době, kdy průměrný plat činil zhruba devět set korun, on si odnesl jednorázovou odměnu přesahující deset tisíc korun za mimořádné pracovní vypětí.
Milada Horáková
Nejznámějším případem Milana Moučky se stal vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou. V listopadu roku 1949 dostal jasný úkol. Měl připravit její obžalobu a absolutně ji zlomit. Vynucoval si smyšlená přiznání mimořádně krutými metodami.
Sám Moučka později svou brutalitu omlouval tím, že mírnější přístup by znamenal slabost a falešný humanismus. Historik Jan Kalous celou situaci popsal naprosto jasně. „Státní bezpečnost aplikovala sovětské teze, že není třeba mít usvědčující důkazy, hlavní je, aby se dotyčný přiznal,“ řekl Jan Kalous pro Český rozhlas.
Jeho rukama prošli i vysocí straničtí funkcionáři v rámci procesu se Slánským a desítka z nich skončila na popravišti. Na svém oddělení dokonce zavedl zvrácenou soutěž o vůbec nejdelší výslech. Vítězní příslušníci tak trápili vyslýchaného vězně dlouhých čtyřicet dní bez jediné přestávky.
Pád a teplé místo
Konec obávaného estébáka přišel zcela nečekaně v roce 1956. Své podřízené nutil k extrémním praktikám a překračoval pravomoci za hranice státu, čímž přesáhl únosnou mez i pro samotný komunistický aparát. Ze služeb ministerstva vnitra musel s ostudou okamžitě odejít.
Vyhazov od tajné policie pro něj ovšem znamenal měkké přistání do lukrativního civilního sektoru. Milan Moučka získal prestižní místo vedoucího oddělení mezinárodních vztahů v pražských Závodech průmyslové automatizace. Na jeho zvěrstva z padesátých let se pak uvnitř podniku ochotně zapomnělo.
Herec Jaroslav Moučka
Pokusy o spravedlivé potrestání jeho činů přišly až po sametové revoluci. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ho obvinil ze závažného zneužití pravomocí. Žalobkyně v roce 2003 stíhání s definitivní platností zastavila s odvoláním na plošnou amnestii z roku 1960. Spravedlnost nakonec vzala do vlastních rukou příroda a stíhaný muž v roce 2009 v tichosti zemřel na svobodě.
Herec Jaroslav Moučka si mezitím budoval mimořádně úspěšnou hereckou kariéru v televizi i na divadle. Objevil se v desítkách populárních filmů a získal prestižní titul zasloužilého umělce. Životní cesty a morální hodnoty obou sourozenců se naprosto rozešly.
Herec s brutálními praktikami svého staršího sourozence hluboce nesouhlasil. Přerušil s ním veškeré osobní kontakty a dobrovolně ho odstřihl od zbytku rodiny. Zvolil cestu naprosté ignorace a na veřejnosti o něm mluvil jen ve velmi výjimečných a ojedinělých případech.
Jaroslav Moučka podle odborníků pociťoval za stejnou krev obrovský a neřešitelný stud. Sám v sobě ho pro jistotu odsoudil k absolutnímu zapomnění.
