Byl to okamžik, který připomínal scény z katastrofických filmů, ale tentokrát chyběl režisér i scénář. Ranní špička na Urale se během vteřiny změnila v peklo, když oblohu rozřízlo těleso jasnější než Slunce. Přesně před třinácti lety, 15. února 2013, dopadl do oblasti Čeljabinska asteroid, který zranil patnáct set lidí a napáchal miliardové škody. Zásadní roli v pochopení této události sehráli čeští vědci, kteří světu vysvětlili, co se vlastně stalo.
Apokalypsa v přímém přenosu
Rusové vozí v autech kamery hlavně kvůli pojišťovacím podvodům. Ironií osudu díky tomu máme detailně natočený největší vesmírný incident od pádu tunguzského meteoritu. Těleso vletělo do atmosféry rychlostí devatenáct kilometrů za sekundu. To je šedesátinásobek rychlosti zvuku. Nad Čeljabinskem se nejdřív rozlilo oslepující světlo, pak nastalo podivné ticho. Lidé se nahrnuli k oknům, aby se podívali ven, což se později ukázalo jako chyba.
O několik minut později totiž dorazila tlaková vlna. Byla tak silná, že vymetla okenní tabulky v sedmi tisících budovách po celém městě a srazila lidi k zemi. Nemocnice okamžitě zaplnilo patnáct set zraněných, většinou s řeznými ranami od letícího skla. Panika byla hmatatelná. Mobilní sítě zkolabovaly a místní se domnívali, že začala válka nebo došlo k havárii letadla. Nikdo v tu chvíli netušil, že právě přežili explozi o síle pět set kilotun TNT.
Hirošima krát třicet
Energie uvolněná při rozpadu tělesa byla monstrózní. Experti ji vyčíslili na třicetinuásobek síly atomové bomby svržené na Hirošimu. Přestože šlo o největší kolizi Země s kosmickým tělesem za posledních sto let, následky byly v porovnání s tunguzskou událostí z roku 1908 mírnější.
Tunguzský meteorit disponoval silou až dvaceti megatun a srovnal se zemí tajgu na ploše dvou tisíc kilometrů čtverečních. Čeljabinský asteroid měl při vstupu do atmosféry průměr okolo dvaceti metrů a vážil dvanáct tisíc tun, ale naštěstí pro obyvatele Uralu explodoval vysoko nad zemí.
Triumf českých astronomů
Světová média v prvních hodinách pouze spekulovala, ale jasnou odpověď přinesli až experti z Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově. Tým pod vedením Jiřího Borovičky a Pavla Spurného jako první na světě přesně spočítal dráhu letu i strukturu tělesa. Češi využili dostupná videa k provedení složitých výpočtů a určili, že meteorit pocházel z planetky 86039 o průměru přes dva kilometry.
Jejich analýza ukázala, že těleso poprvé zachytili ve výšce devadesáti pěti kilometrů nad zemským povrchem. Dráha letu měřila dvě stě sedmdesát dva kilometrů a měla sklon sedmnáct stupňů. O osm sekund později se ve výšce čtyřiceti pěti kilometrů začal objekt drolit. Rozpadem se zvětšila plocha vystavená tření atmosféry, teplota prudce vzrostla a meteorit na krátký moment přezářil Slunce.
Data českých vědců převzaly agentury po celém světě a stala se základem pro pochopení toho, jak se podobná tělesa chovají při střetu s naší planetou. Byla to precizní detektivní práce, která z chaotických amatérských záběrů vytěžila přesná vědecká data.
Obranný štít Země
Vysoký počet zraněných a škody přesahující šest set třicet milionů korun vypadají hrozivě, ale realita mohla být mnohem tragičtější. Planeta Země má totiž vysoce efektivní štít. Atmosféra zafungovala přesně tak, jak měla, a pohltila drtivou většinu kinetické energie letícího balvanu. Původní asteroid nebyl příliš kompaktní, a proto explodoval ve výšce okolo třiceti kilometrů.
Tlaková vlna se cestou k zemi výrazně oslabila. Pokud by k výbuchu došlo o pár kilometrů níže, budovy v Čeljabinsku by lehly popelem a počty obětí by šly do tisíců. Je to fyzika v praxi, intenzita tlakové vlny klesá s druhou mocninou vzdálenosti. To, co ve výšce třiceti kilometrů působí jako termonukleární exploze, dopadne na zem „jen“ jako rázová vlna schopná vybít okna a povalit zdi továren.
Nebezpečí však spočívá v tom, že o tomto konkrétním projektilu nikdo dopředu nevěděl. Přiletěl ze směru od Slunce, kde jsou teleskopy slepé. Astronom Pavel Spurný to pro Novinky.cz popsal slovy: „Obvykle je to pro ta menší, metrová tělesa v řádu hodin. A pořád ještě zřejmě zůstanou ‚slepá‘ místa na obloze, jako tomu bylo v případě Čeljabinsku.“
Lidstvo se od té doby snaží tato slepá místa pokrýt. Do provozu se uvádějí nové systémy včasného varování a teleskopy, které mají za úkol najít i menší objekty dříve, než nám zaklepou na dveře.
Půltunový posel z vesmíru
Většina hmoty se při průletu atmosférou vypařila a proměnila v prach, který se rozptýlil po celé severní polokouli. Přesto na zem dopadly úlomky. Ten největší, vážící pět set sedmdesát kilogramů, vylovili ruští potápěči v říjnu 2013 ze dna jezera Čebarkul. Při dopadu vytvořil v ledu díru o průměru osm metrů a stal se jedním z deseti největších nalezených meteoritů v historii.
Laboratorní rozbor ukázal neuvěřitelná čísla. Ten kámen pamatuje počátek sluneční soustavy. Je mu 4,56 miliardy let. Celou tu dobu létal prázdnotou. Nakonec to zapíchl do zamrzlého jezera na Urale. Dnes na něj koukají návštěvníci v muzeu.
👉🏻 Další články na téma vesmír.
