V roce 1908 se na ruské Sibiři odehrálo něco, co dodnes vyvolává řadu otázek. Známe totiž pravděpodobnou sílu události, víme, co způsobila, neznáme ale její původ. Ničivá exploze tak dodnes zaměstnává jak vědce z více oborů, tak hlavně konspirační teoretiky. Zjednodušeně řečeno to byla „rána, která zněla jako konec světa“.
Světlo a síla
Dne 30. června 1908 zahalila centrální část Sibiře, konkrétně oblast Krasnojarsk, záhadná exploze. Šlo o tak silný výbuch, že tisícinásobně. Plocha čítající více jak dva tisíce kilometrů čtverečných byla plná stromů, které popadaly jako sirky. Tlaková vlna exploze ničila naprosto všechno, co jí stálo v cestě, neodolalo nic.
Badatelé se dodnes shodují, že jde o největší zachycenou explozi na naší planetě. Dobře, to je celkem jasné a snadno změřitelné. Problém je v původu této síly a tady se stále množí mnoho teorií až hypotéz. Nabízí se hlavně pád meteoritu, antihmota nebo utajené vojenské experimenty. To druhé i třetí už se stalo víckrát.
Kmeny bez větví
Jednou ze záhadností epicentra jsou stromy bez větví, které ale stále stojí. Badatelé jim říkají „zápalky“ a pořád je fascinují. V roce 2008 se konala expedice ke stému výročí události. Její vedoucí, docent Günther Kletetschka, vzpomíná na zkoumání kůry a letokruhů.
„V roce 2008 jsme zkoumali stromy, jejich kůru a letokruhy. Spolu s italskými kolegy jsme zjistili něco zcela nečekaného.“ Právě kůra totiž obsahovala stopy cizích prvků, hlavně vápníku a stroncia. Výbuch přepsal jak tehdejší růst dřeva, tak i minulost. Tlaková vlna tak mohla změnit nejen kořenové systémy, ale i kůru doslova zatlačit do staršího dřeva stromů.
Souboj vědy a záhad
Tzv. tunguzská událost nebo tunguzská katastrofa je dodnes pojmem, kde se neustále sváří jak seriózní věda, tak konspirace. Ty sahají od méně pravděpodobných, ale možných věcí, až po skutečné fantasmagorie. Nejčastějším okruhem je, že výbuch skrýval něco utajeného. Na druhé straně skutečnost, že jedna událost – jakkoli silná – si svůj přesný průběh i příčinu dodnes pečlivě střeží, ukazuje naše mezery v porozumění okolnímu světu.
Vliv na klima
Související hypotézou je, že velikost i síla výbuchu ovlivnila globální klima planety. Dle některých podniknutých výzkumů vymrštila exploze do atmosféry obrovskou spoustu částic. Ty vedou k neobvyklým jevům – jde třeba o světelné noci pozorovatelné krátce po události z Asie i Evropy.
Svědci uváděli, že tehdy šly i uprostřed noci bez rozsvícení číst noviny. Experti to přičítají jemným částicím v horních vrstvách atmosféry. Tato vzduchová „nálož“ měla také o několik desetin stupně snížit teplotu severní polokoule.
Výbuch kontra následky
Nešlo by ostatně o nic nového. I při rozboru dopadu meteoritu, který stál nejspíš za koncem populace dinosaurů, nešlo ani tak o samotnou „ránu“, ale její následné efekty. Ty zahrnovaly uvolnění obrovských mračen prachu jako při sopečné erupci, což zakrylo slunce. A jeho dostatečně dlouhá izolace pak vede k narušení mnoha procesů, na kterých zkrátka závisí život.
Může se to opakovat?
Stejně jako u blackoutu, tedy masivního výpadku energetických struktur, není ani v případě tunguzské událostí otázkou „jestli“, ale „kdy“. Dle odhadů expertů se však podobné střety Země s vesmírnými tělesy odehrávají v měřítku jednou za jednotky tisíc let.
Zdroje: UdalostiExtra, Ansu, Wikipedia
