Historie kriminalistiky zná jen málo tak bizarních případů, jako je příběh Winnie Ruth Juddové. Pohledná zdravotní sestra vyrazila v říjnu 1931 vlakem z arizonského Phoenixu do Los Angeles za novým životem. V cílové stanici si však nosič zavazadel všiml, že z jejích těžkých lodních kufrů vytéká tmavá tekutina s nezaměnitelným pachem. Uvnitř nebyla garderoba, ale precizně naporcovaná těla jejích dvou nejlepších kamarádek. Byla Winnie chladnokrevná bestie, nebo jen zoufalá žena, která chránila vlivného milence?
Místo klidu divoký život
Příběh začal zdánlivě nevinně ve vyprahlém Phoenixu. Winnie Ruth Juddová se tam přestěhovala kvůli tuberkulóze a hledala v suchém vzduchu úlevu. Místo klidu však našla divoký životní styl. Rychle se spřátelila s Agnes Anne LeRoiovou a Hedvigou „Sammy“ Samuelsonovou. Trojice žen trávila večery hraním karet, popíjením a zábavou s místními obchodníky. V centru dění stál zámožný podnikatel Jack Halloran, přezdívaný „Happy Jack“. Ten si udržoval poměr s vdanou Winnie a zároveň se dvořil i jejím kamarádkám.
Atmosféra v bytě houstla. Žárlivost a alkohol vytvořily v říjnu 1931 smrtící koktejl. Vše vyvrcholilo osudného 16. října. Hádka se zvrhla v masakr. Obě kamarádky skončily mrtvé s průstřely. Winnie, která pracovala jako lékařská sekretářka na klinice Grunow, využila své znalosti anatomie děsivým způsobem. Tělo Agnes nacpala do jednoho kufru vcelku. Hedviga se však do zavazadla nevešla. Winnie ji proto rozřezala a části těla rozložila mezi osobní věci.
Krvavý náklad na cestě do Kalifornie
S tímto hrůzným nákladem nastoupila do vlaku Golden State Limited. Cesta trvala celou noc. Představte si tu scénu. Drobná, pohledná žena sedí v kupé, zatímco o pár metrů dál v zavazadlovém voze leží její rozčtvrcené přítelkyně. Po příjezdu do Los Angeles ji zradila fyzika. Z kufrů začala prosakovat krev a zapáchající tekutiny. Když ji personál nádraží konfrontoval a chtěl kufry otevřít, Winnie tvrdila, že klíče má její manžel, a z místa utekla.
Policie kufry vypáčila a naskytl se jí pohled, který otřásl i otrlými detektivy. Winnie se skrývala čtyři dny, než byla dopadena. Proces, který následoval, se stal celonárodní senzací. Tisk si na případu smlsnul. Jak uvádí dobové prameny, „média ji nazývala ‚vražedkyní z kufru‘ a ‚tygří ženou‘“. Veřejnost byla fascinována kontrastem mezi jejím křehkým vzhledem a brutalitou činu.
Obhajoba stála na tvrzení o sebeobraně. Ženy ji prý napadly první. Soud však tuto verzi neuznal a Winnie odsoudil k trestu smrti oběšením. Čekala ji šibenice. Na poslední chvíli ale zasáhl osud. Byla prohlášena za duševně chorou a místo na popraviště putovala do arizonské státní psychiatrické léčebny. Tím však její příběh zdaleka neskončil.
Útěkářka s tajemstvím
Winnie se v blázinci nehodlala usadit. Během následujících desetiletí se jí podařilo utéct celkem sedmkrát. Její schopnost zmizet byla fenomenální. Při jednom z útěků v šedesátých letech se dostala až do severní Kalifornie. Tam pod jménem Marian Lane pracovala celých šest let jako chůva v bohaté rodině, aniž by kdokoli tušil, že svěřují své děti do péče celostátně hledané vražedkyně.
V pozadí případu však stále visel stín Jacka Hallorana. Mnozí spekulovali, že Winnie nevraždila sama, nebo že dokonce vzala vinu na sebe, aby Hallorana chránila. V roce 1933 se objevilo její údajné přiznání. V dopise svému právníkovi Richardsonovi popsala detaily činu. „V doznání Judd píše o svém vztahu s Anne LeRoi a Hedvig Samuelsonovou… Přiznává se k vraždám i k rozřezávání těl,“ stojí v archivních záznamech případu.
V textu tvrdila, že jednala sama ze žárlivosti, protože Agnes měla také poměr s jejím milovaným Jackem. Zda šlo o upřímnou zpověď, nebo bláboly nemocné mysli, zůstává otázkou. Její bratr Burton McKinnell se ji snažil očistit a vydal spis nazvaný „Pravda o Winnie Ruth Juddové“, kde se snažil vykreslit události v jiném světle.
Definitivní svobodu získala až v roce 1971, kdy guvernér podepsal její propuštění. Poslední roky života strávila v ústraní, opět pod jménem Marian Lane. Zemřela v roce 1998 ve věku 93 let. Tajemství toho, co se přesně stalo v onom bytě ve Phoenixu a zda jí s porcováním těl někdo pomáhal, si vzala do hrobu. Případ tak zůstává mementem toho, kam až může zajít lidská posedlost a žárlivost.
Další krimi případy najdete tady.
