Země Evropy, které si udržují neutralitu i prosperitu: Švýcarsko, Lucembursko i Lichtenštejnsko

„Válka. Válka je vždycky stejná.“ Vypravěč intra prvního dílu kultovní herní série Fallout shrnul povahu jakéhokoli konfliktu v lidské historii naprosto přesně. Moc, suroviny, území. Pokud jde o Evropu, neexistuje tu země, která by si po celou svou historii držela neutralitu nebo se do některé z válek více či méně nezapojila. Nevyhnulo se to ani těm nejvíc neutrálním.

Cena globalizace

Dnešní svět je propojený. Penězi, energiemi, politickými vztahy, aliancemi, technologiemi a smlouvami o spolupráci na mnoha úrovních. V klidnějších dobách z toho všichni těžíme. V těch divočejších se nás kvůli tomu dotýkají i konflikty, které jsou od nás geograficky dál, případně klidně na druhé straně planety.

Cena neutrality

I když tedy existují země, které se po dlouhou dobu své existence přímo nezúčastnily žádné války, tedy jejich vojska nebojovala s cizími oddíly, stejně je hrůzy souboje dostihly. Uveďme si tedy aspoň ty, které se snaží neutralitu udržet a okolí je tak nějak respektuje. To je totiž další problém. Neutralitu však nevyhlašuje sama země. Neutralitu uznávají země kolem ní.

Švýcarsko

Švýcarská konfederace je vnitrozemní země Evropy, které sousedí s Německem, Rakouskem, Lichtenštejnskem, Itálii a Francií. Vojenská neutralita patří k tradici této země. V posledních staletích se snaží všem možným konfliktům vyhýbat, v minulosti se to ale nedařilo. Neutralitu si drží díky pověstnému bankovnictví i s ním spojené diskrétnosti.

Jak uvádí BusinessInfo, jeho ekonomika je postavena na tradici inovace, výzkumu a vysoce rozvinutém průmyslu. Jde tak o naprosto ideální prostředí pro podnikání všeho druhu, včetně kontroverzních služeb. V roce 2006 tu například vznikl proslulý upload server Rapidshare, často využívaný pro nahrávání autorsky chráněného obsahu. A protože finance potřebuje bezpečně uložit každá organizace nebo firma, je Švýcarsko zemí, na kterou se obvykle „nešahá“.

„Kdyby neutrální Švýcarsko neexistovalo, museli bychom ho vymyslet,“ prohlásil v březnu 1962 McGeorge Bundy, vlivný poradce prezidenta Johna F. Kennedyho, švýcarskému velvyslanci ve Washingtonu. Citace základně ilustruje význam neutrality v diplomatické i politické rovině, jak uvádí i web Dodis.

Lichtenštejnsko

Lichtenštejnské knížectví patří mezi nejmenší státy celé Evropy. Počet obyvatel byl ke konci roku 2024 necelých 41 tisíc. Domluvíte se zde německy, což je i jejich úřední jazyk. V běžném hovoru spíše používají dva alemanské dialekty. Je to také krajina velkých hor, malebných údolí a přírody obecně. Možná právě díky tomu a kvalitě svých lidí jde o jeden z nejbohatších států, současně se nulovým státním dluhem.

Mohlo by vás zajímat:

V dětství šla z role do role, dnes dává Kateřina Rusinová pacientům jistotu a klid na konci jejich životní cesty

Podobně jako Švýcarsko prosperuje tato monarchie rozvinutým průmyslem, propracovaným bankovnictvím, a hlavně stabilitou politického systému. Byla neutrální během obou světových válek. V roce 1968 potvrdilo za vlády knížete Jana II. tento status rozpuštěním vlastní armády, od té doby se nezapojuje do jakýchkoli konfliktů. Jde dokonce o ještě pokročilejší banku, než je Švýcarsko.

Lucemburské velkovévodství se v minulosti do válek zapojilo. V posledních staletích se ale snaží zůstat co se týče konfliktů neutrální. Podobně jako předchozí zmíněné státy i v případě Lucemburska jde o zemi s vysokou životní úrovní. Zároveň jde o zakládajícího člena organizací a svazů, a to například OSN, NATO, Evropská unie a dalších.

Ne z vlastní vůle

Je potřeba si uvědomit, že válka není kolikrát iniciativou samotné země. Dnešní propojený svět může zemi snadno donutit k reakci na cizí vpád. Například zrovna Švýcarsko se v minulosti stalo terčem takových snah. A to i když se snaží zachovat vlastní neutralitu. I když, jak říká Dante Alighieri ve svém díle Božská komedie: „Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří zachovávají nestrannost v časech morální krize.“

Mohlo by vás zajímat:

51 let od aféry Watergate: Dodnes největší kauza v dějinách žurnalistiky, která otřásla Bílým domem