Odpůrci Hitlerova režimu se rekrutovali hlavně z jeho vlastní armády. Na samotnou akci měl navázat státní převrat, po kterém spiklenci doufali ve sjednání míru se západními spojenci. Během pokusu o atentát z 20. července 1944 se však slovy Murphyho zákona „pokazilo, co se pokazit mohlo“. Akce dodnes zůstává vrcholem protinacistického odboje.
Změna dějin
Britský státník z 19. století Benjamin Disraeli podle stránky Moderní Dějiny konstatoval, že: „Vražda nikdy nezměnila světové dějiny.“ Je však otázkou, jestli to platí i pro situaci, kdy by vyšla snaha statečného plukovníka Clause Schenka, hraběte von Stauffenberga. Ten byl součástí rozsáhlého plánu německého hnutí odporu na svržení režimu.
Snaha odstranit Vůdce nebyla překvapivě nic nového, k plánům docházelo velmi často. Reálný pokus se však odehrál pouze třikrát, ten nejvážnější 20. července 1944 s krycím názvem Valkýra.
Hodinářova puma
Pro celkový obrázek je však na místě začít dle Reflexu jinde. Roku 1923 měl Vůdce krátký projev ke svým soukmenovcům, protože bylo výročí tzv. pivního puče. Tehdy v sále mnichovského Měšťanského pivovaru vybuchla časovaná nálož umístěná hodinářem Georgem Elserem. To samé se odehrálo 8. listopadu 1939.
Šlo sice o dílo jednotlivce, Hitler ale obvinil britskou rozvědku a nacistického renegáta Ottu Strassera. Další dva pokusy měli na svědomí opoziční důstojníci samotné německé armády. Pumu maskovanou jako balíček s koňakem umístil 13. března 1943 podplukovník Fabian von Schlabrendorff. To ale z neznámého důvodu selhalo, podle některých kvůli tlaku v letadle.
Armádní neúspěchy
Spojenci se vylodili v Normandii, porážka armády v Bělorusku, obecná situace na všech frontách. Na základě toho se vysocí důstojníci Wehrmachtu rozhodli odstranit Hitlera coby hlavní překážku v uzavření míru. Jen od 1. června do 31. srpna 1944 ztratila armáda skoro tři sta tisíc lidí.
Šlo o spiknutí skutečných špiček, jako hraběte Helmutha Jamese von Moltke, berlínského policejního komisaře Arthura Nebeho, generálplukovníka a náčelníka generálního štábu pozemských sil Ludwiga Augusta Theodora Becka a dalších. Akci měl provést plukovník Claus Schenk von Stauffenberg.
Co se pokazilo?
Kvůli pěknému počasí se Hitler přesunul z neklimatizovaného bunkru do konferenčního sálu. To eliminovalo plánovanou tlakovou vlnu, která by v malém prostoru pomohla zabít všechny přítomné.
První chyba nastala při výrobě. Při příjezdu do „Vlčího doupěte“, tedy velitelství, se hrabě dotázal, zda si může vyměnit košili. Dostal vlastní ubikaci a s kolegou aktivoval bombu. Byli však vyrušení a rozhodli se proces z rizika prozrazení nedokončit. Sestávala tedy jen z jednoho plátu, kilogramu plastické trhaviny, místo plánovaných dvou.
Hrabě umístil časovanou pumu do konferenční místnosti velitelského domu v Hitlerově Vlčím doupěti. Výbuch zabil čtyři přítomné a zranil dalších šest, Hitler ale vyvázl jen lehce zraněn. Aktovku s pumou totiž jeden z jednajících umístil krátce před explozí za masivní dubovou fošnu, která podpírala stůl. Stauffenber sám se dříve omluvil a bezpečně odjel. Další fázi plánu ovšem spustil, aniž by si ověřil Vůdcův stav. Je nabíledni, že jakékoli další plány spiklenců stály právě na likvidaci Hitlera, výsledkem tak byla jen poprava účastníků.
Zdroje: Reflex, ModerniDejiny, CeskaTelevize
