Uprostřed rozlehlé turkmenské pouště Karakum plane už několik desetiletí gigantický ohnivý kráter Darvaza. Badatel George Kourounis se jako vůbec první člověk spustil až na jeho žhavé dno a pořídil mimořádně cenné vědecké vzorky. Unikátní přírodní úkaz pravidelně přitahuje pozornost zvědavých turistů i předních geologů, nad jeho případným trvalým uhašením ale stále visí řada technologických nejasností.
Hořící jáma s úctyhodným průměrem téměř sedmdesáti metrů představuje vůbec největší turistické lákadlo jinak velmi uzavřené země. Masivní geologický útvar leží přímo na vrcholu obrovského podzemního ložiska ropy a zemního plynu. Z hlubokého nitra planety tu neustále uniká čistý metan a spolehlivě živí nekonečný oheň. Divoké plameny v naprosté tmě naprosto bezpečně osvětlují pusté písečné duny do vzdálenosti mnoha kilometrů.
Následky starého průzkumu
Přesné okolnosti vzniku této obrovské trhliny podléhají i po více než padesáti letech poměrně přísnému státnímu utajení. Sovětští inženýři v této konkrétní oblasti prováděli rozsáhlé hlubinné vrty kvůli intenzivnímu hledání cenných surovin. Půda se vinou nešetrného narušení podloží nečekaně propadla a vytvořila obrovskou past plnou unikajícího paliva. Přítomní geologové narušené místo s největší pravděpodobností úmyslně zapálili v bláhové naději na velmi brzké vyhoření veškerých zásob.
George Kourounis podstoupil fyzicky nesmírně náročný sestup do samotného nitra hořícího kráteru před třinácti lety. Pečlivé přípravy na extrémně nebezpečnou expedici zabraly Kourounisovi celé dva roky tvrdé práce. V těžkém ochranném obleku následně strávil na rozpáleném dně přesně sedmnáct minut. Během tohoto velmi krátkého časového okna stihl odebrat důležité vzorky půdy a identifikovat nečekanou přítomnost neuvěřitelně odolných mikroorganismů.
Složité ekologické dilema
Rozsáhlé nekontrolované úniky metanu představují pro celou turkmenskou krajinu obrovský a dlouholetý ekologický problém. Oheň v kráteru Darvaza paradoxně okolní citlivé životní prostředí chrání před mnohem horšími dopady nešetrné těžby. Samotný proces hoření totiž velmi úspěšně přeměňuje agresivní skleníkový plyn na výrazně méně škodlivé látky. Obyčejné zasypání otevřené jámy by znamenalo velké nebezpečí a jisté vytlačení jedovatých výparů jinými cestami přímo na povrch.
Bezpečné odstavení tohoto masivního podzemního plamene by nutně vyžadovalo absolutně přesné lokalizování hlavní poškozené trhliny hluboko pod zemí. Zkušení odborníci z ropného průmyslu by následně museli pod obrovským tlakem napumpovat rychleschnoucí beton přímo do epicentra silného úniku. Sebemenší technická nebo lidská chyba při případném vrtání záchranných šachet může kdykoliv vyvolat zcela fatální a ničivou explozi celého nedozírného plynového pole.
Atrakce s nejistou budoucností
Místní vysocí vládní představitelé plány na definitivní likvidaci plamenů poměrně pravidelně otevírají a následně zase v tichosti opouštějí. Zahraniční vědecké týmy vytrvale označují jakýkoliv pokus o přímý zásah za extrémně drahý a vysoce rizikový krok s naprosto nejistým výsledkem. Žhavé peklo tak s největší pravděpodobností bude dál bez ustání polykat obrovské podzemní zásoby bez jakéhokoliv lidského zásahu. Návštěvníci odlehlé pouště o svou velmi oblíbenou ohnivou podívanou v nejbližších letech rozhodně nepřijdou.
