Britská královská rodina se po staletí potýká se skandály a nejrůznějšími tragédiemi. Jednou z nejméně známých kapitol je osud chlapce jménem princ John Charles Francis. Nejmladší syn krále Jiřího V. a královny Marie trpěl těžkou formou epilepsie a tehdejší společnost jeho diagnóze nerozuměla. Windsorové ho nakonec přesunuli na izolovanou farmu mimo zraky veřejnosti, kde ještě jako dítě zemřel.
První příznaky nemoci na panství Sandringham
Princ John se narodil 12. července 1905 na venkovském panství Sandringham. Královští rodiče měli z nejmladšího potomka zpočátku obrovskou radost. Král Jiří V. o něm dokonce před americkým prezidentem Theodorem Rooseveltem mluvil jako o mimořádně okouzlujícím a zábavném chlapci. Přísná dvorská pravidla ale malému princi nic neříkala a už od útlého věku si rád dělal věci po svém.
Zlom přišel kolem princových čtvrtých narozenin. Chlapec prodělal první epileptický záchvat a začal se chovat jinak než jeho vrstevníci. Lékaři ho tehdy sice popisovali jako velmi milé dítě, všímali si ale jeho nápadně pomalého vývoje. Současní odborníci po prostudování dobových záznamů mluví i o možném autismu. Kvůli podlomenému zdraví nakonec rodina chlapce ušetřila náročné cesty na slavnostní korunovaci jeho otce v roce 1910.
Zhoršení stavu a nucená izolace
Lékaři v tehdejší době považovali epilepsii za druh duševní choroby. Pro vládnoucí dynastii šlo o mimořádně citlivou záležitost a hrozbu pro panovnickou pověst. Královská krev musela podle dobových přesvědčení vykazovat absolutní čistotu. Princ se objevoval na oficiálních akcích po boku své rodiny zhruba do svých jedenácti let. Poslední oficiální portréty vznikly v roce 1913 a poté ho fotografové ztratili z dohledu.
Se začátkem první světové války rodiče plnili státní povinnosti a starší sourozenci nastoupili do vojenské služby nebo na internátní školy. Opuštěný princ prožíval zhoršení své nemoci a záchvaty přicházely mnohem častěji. Panovník rozhodl o jeho přestěhování do budovy Wood Farm v odlehlé části panství. Poslední soukromí učitelé dostali výpověď a formální vzdělávání mladého pacienta definitivně skončilo. Odborníci rodinu varovali, že potomek pravděpodobně nedosáhne prahu dospělosti.
Život v ústraní s oddanou chůvou
Na osamělé farmě dělala mladíkovi společnost především ošetřovatelka Charlotte Billová. Všichni v jejím okolí ji oslovovali přezdívkou Lala a svému svěřenci věnovala veškerý svůj čas. Královna Alexandra pro chlapce na farmě udržovala speciální zahradu a on v ní trávil celé hodiny. Záchvaty však vyvolávaly u ostatních sourozenců silné rozrušení a dvůr tak kontakt s rodinou omezil na naprosté minimum.
Členové rodiny tak izolovaného prince vídali skutečně jen zřídka. Významní hosté na skotském zámku Balmoral ho popisovali jako vzdálenou postavu ve vnitřních lesích v doprovodu personálu. Přítomnost personálu představovala jeho jediný kontakt se světem.
Nečekaná úleva po fatálním záchvatu
Vánoční svátky roku 1918 strávil princ John se svou rodinou v hlavním rodinném sídle. Ještě tentýž večer usedl do vozu a vrátil se zpět do svého útočiště na farmě. V noci na 18. ledna následujícího roku prodělal ve spánku velmi silný záchvat a následně zemřel. Bylo mu pouhých třináct let a jeho krátký život skončil v naprosté tichosti. Pohřeb proběhl hned další den a tělo uložili k odpočinku u kostela svaté Máří Magdalény.
„Zpráva mi přinesla obrovský šok, pro neklidnou duši toho ubohého malého chlapce ovšem smrt znamenala velkou úlevu,“ napsala královna Marie ve svých pamětech. Mnohem ostřeji se tehdy vyjádřil nejstarší bratr a pozdější panovník Eduard VIII. V korespondenci své milence napsal, že izolovaný princ připomínal spíše zvíře a jeho smrt všichni dlouho tiše očekávali.
Dlouhá desetiletí pak jeho příběh zůstal uzavřen v archivech a veřejnost na něj zcela zapomněla. Obrat přišel v roce 1998 po objevení dvou alb soukromých fotografií z let 1912 až 1915. Snímky pořídil právě starší bratr Eduard a odhalil zapomenutého chlapce v nečekaném světle. Nalezené historické prameny vzbudily obrovský zájem a připomněly osud oběti dobového nepochopení medicíny.
