Čekalo se, že první konflikt celosvětové významu a rozsahu potrvá nejdéle rok. Nakonec to však byly 4 roky plné krveprolití. Boje si vyžádaly asi 10 milionů obětí a přepsaly světové uspořádání. Změnila se mapa Evropy, morální hodnoty i například role církve ve společnosti. Název první světová válka získal konflikt až později. Jaké byly příčiny střetu a v co všichni doufali?
Formální a skutečné
Ještě před rokem 1939 se jí říkalo světová nebo Velká válka. První globální konflikt trval od 28. července 1914 do 11. listopadu 1918. Rozsahem zasáhl Evropu a Asii včetně přidružených oceánů. Jako formální příčina je brán úspěšný atentát na následníka trůnu habsburské monarchie Františka Ferdinanda d´Este během návštěvy v Sarajevu.
Událost, která se dostala do klasiky české literatury proslulými slovy paní Milerové: „Tak nám zabili Ferdinanda,“ byla však spíš rozbuškou. Napětí v Evropě totiž sílilo dlouhodobě a v zásadě tak vše čekalo na spouštěcí událost. Rakousko-Uhersko tak za atentát vyhlásilo odvetnou válku Srbsku, což vedlo k řetězové reakci. Během čtyř týdnů byli ve válce všichni.
Spektrum projevů
Na samotný projev reagoval slovy Jana Wericha z pohádky František Nebojsa: „Každý dle své povahy a svého postavení.“ Pestrá společnost habsburské monarchie se dle MOCR projevila vším od okázalých manifestací přes násilné protisrbské projevy naštvaných mstitelů až po bulvární hlad po detailech tragédie. Zbytek byl naprosto klidný a vraždu jen schválil.
Co na to našinci?
Pro tuzemskou společnost nebyl následnický pár moc populární. Nacházeli jsme se tudíž spíš u přirozené zvědavosti a očekávání důsledků na denní život a budoucí uspořádání, až to celé skončí. Lidé netrpělivě čekali na denní tisk, v jehož obsahu slovo „válka“ svižně převládlo. Část lidí byla na dovolených (bylo zkrátka léto) nebo měli o žních dost vlastních starostí. Samotná vražda tak postupně sešla z mysli.
V hostincích i jinde panovaly diskuse, zda dojde na smířlivou diplomacii nebo tvrdý úder. Monarchie stanula na pomyslném rozcestí, které mělo ovlivnit její další existenci. Hrozila jasná ztráta autority a pád. Vojenští činitelé měli jasno – atentát byl organizovaný komplot způsobený Srbskem.
Pokračování proměn
Zmínili jsme postupně sílící napětí čekající na zkrat. Velkou roli v napjatosti sehrálo měnící se uspořádání Evropy probíhající už v 19. století. Evropa se totiž stala místem růstu mladých ambiciózních států. Jak uvádí i SeznamZprávy – šlo o Itálii sjednocenou v roce 1861 sardinským králem Viktorem Emanuelem II. a Německo pod pruským králem Vilémem I.
Jejich pochopitelné a zřetelné imperiální ambice způsobovaly třenice v dosavadním prostředí. Německu nahrávalo celkové militaristické ladění, obrovský výkon ekonomiky a nejmodernější armáda kontinentu. Na druhé straně scházely kolonie. Předchozí výhra ve válce s Francií i dalších střetech mu dodaly sebevědomí. Vlastně tak jen koukalo, do čeho dalšího se pustit.
Plán měli všichni
Kulminující napětí vedlo k tomu, že snad nikdo nešel do války nepřipraven. Jak potvrzuje stránka Dějepis, všechny evropské velmoci se dobře vyzbrojily a měly vlastní strategickou agendu. Počítaly taky s rychlým vítězstvím, či aspoň dohledným mírem. Osudy všech nakonec určilo Německo. To svou velmocenskou hru připravovalo velmi dlouho. Výsledkem byly obrovské přesuny vlivů i vznik nových států včetně Československa.
Zdroje: MOCR, SeznamZpravy, Dejepis
_Nr._5.jpg){kind=link}