Letos uplynulo osmadvacet let uplynulo od záhadného zmizení devítiletého Jana Nejedlého. Hubený chlapec odešel jednoho lednového odpoledne z rodinného domu v pražském Podolí ke svému kamarádovi. Do cíle své cesty vzdáleného jen několik desítek metrů už nikdy nedorazil. Jeho případ dodnes představuje velkou nevyřešenou záhadu české kriminalistiky.
Osudné lednové odpoledne
Byla sobota 17. ledna a venku panovalo na zimní měsíc velice příjemné teplo. Jan Nejedlý vyběhl kolem půl čtvrté odpoledne ze svého domova. Oblečený byl do obyčejných šedých tepláků, tmavé mikiny s kapucí a modré péřové bundy. Na nohou měl nazuté bílé sportovní boty s obrázkem klokana a na zápěstí nosil černé digitální hodinky. Měl namířeno za svým vrstevníkem ze sousedství na partii tehdy populárních počítačových her.
Cesta k vedlejšímu domu měřila přibližně pouhých sto metrů. Kousek za brankou potkal chlapec svého pediatra na pravidelné odpolední procházce se psem. Lékař se ho zeptal na cíl cesty a devítiletý hoch mu slušně odpověděl. Tento muž je tak úplně posledním svědkem, který ho s jistotou viděl. Podle dohody s rodiči se měl domů vrátit v pět hodin večer. Rodina vyrazila syna po setmění hledat do okolních ulic a s obavami prohledala i nedaleké nábřeží Vltavy.
Komplikace při hledání
Postup vyšetřovatelů v prvních hodinách po oznámení rodinu zklamal. Kriminalisté se dlouhou dobu soustředili hlavně na prověřování obou rodičů a variantu únosu cizí osobou zpočátku zcela vylučovali. Matka Ivana i otec Marcel museli čelit nekonečným výslechům a úřady jim hrozily zásahem sociálky. Služebního psa nasadili pátrači na místo až po dvou dnech na výslovné naléhání rodiny. Venku ovšem mezitím začalo pršet a voda zničila veškeré případné pachové stopy.
Oficiální celostátní pátrání vyhlásila policie až tři dny po zmizení. Do obrovské akce se zapojily stovky lidí, říční policie i speciální vrtulník vybavený termovizí. Hledači prohledávali koryto Vltavy, nepřístupný terén branických skal i staré štoly z dob okupace. Kriminalisté prověřovali také seznamy známých cizinců s pedofilními sklony pobývajících v okolí plaveckého stadionu. Veškeré úsilí ale vyšlo naprázdno a policie neobjevila jedinou kloudnou stopu.
Falešné stopy a naděje
Zoufalí rodiče se rozhodli jednat na vlastní pěst a vylepili po celé Praze letáky s fotografií svého syna. Z vlastních úspor nejprve vypsali odměnu sto tisíc korun za informace vedoucí k nalezení. Jedna ze sousedek jim později nabídla z vlastních restitučních peněz celou věc podpořit a částka se zvedla na rovný milion. Telefony u Nejedlých doma zvonily denně, lidé volali svá domnělá pozorování a rodinu velmi často kontaktovali i nejrůznější psychotronici.
Zásadní obrat mohl přinést hned rok 1998 a podivný telefonát od mladého muže z rakouského Lince. Volající tvrdil, že chlapce viděl v místním podniku pod jménem Daniel. Dokonce slíbil zprostředkovat schůzku na Václavském náměstí s člověkem, který by ho za odměnu vrátil. Otec o schůzce informoval policii. Na místo setkání vzápětí přijelo pět policejních aut se zapnutými majáky. Hlučný příjezd domnělého únosce na rozlehlém náměstí vyplašil a ke schůzce nikdy nedošlo.
