Z trojice pražských zúčtování s vrchnostenskými úředníky je druhá defenestrace z roku 1483 kupodivu nejméně známou, zároveň ale nejkrvavější. Tím však její anomálnost nekončí. První a druhá defenestrace z let 1419 a 1618 zažehly náboženské války. Druhá jednu takovou prakticky ukončila a České země nasměrovala k míru. Co se tedy přesně stalo?
Výbušná situace
Už několik let předtím eskalovalo hlavně pražské napětí mezi kališníky a katolíky. Katolický král Vladislav II. Jagellonský se o politiku nijak zvlášť nezajímal. Právě katolíci však do jeho osoby vkládali naděje na obnovu společenských poměrů v podobě před husitskou revolucí. V roce 1480 pak došlo k zatčení několika měšťanů a čtveřice husitských kněží.
Ti byli mučeni pro podíl na údajném spiknutí proti králi. Situaci zdramatizovalo dosazení katolických nebo aspoň s katolicismem sympatizujících konšelů jak na Staroměstskou, tak i Novoměstskou radnici 14. března 1483 přímo králem. Katolíkům se tak obecně dostalo nového sebevědomí, ve městech rostl vliv této minority a pro husity to bylo varování.
Málo peněz, touha po moci
Noví konšelé se často vyznačovali nepříliš velkým majetkem, což ale nahrazovali obrovskou touhou po moci a absencí zábran. V zásadě jim tedy šlo o chladnokrevnou likvidaci politických oponentů a teď k tomu měli podmínky. „Již od června pražští roajalisté plánovali pro své nepoddajné odpůrce českou předpremiéru bartolomějské noci,” cituje Deník historika Františka Šmahela.
Plán a selhání
V plánu bylo zajmout a popravit 80 představitelů jasných husitů, mělo to být o půlnoci z 24. na 25. září 1483. Problém byl, že kališníci své protivníky předběhli. Ve středu 24. září 1483 putovali za zvuku ranních zvonů (bylo osm ráno) mnozí sousedé se zbraněmi ke Staroměstské radnici.
Útok byl rozsáhlejší než předchozí a následující, protože zahrnul radnice hned tři. Tedy Staroměstskou, Novoměstskou a Malostranskou. Reálně se vyhození z oken odehrálo jen na Novém městě, kde byli konšelé pobiti a pak vyhození.
Hlavní město ve varu
Po trojím “vyrovnání” se Praha ocitla doslova ve varu. Dvě dobyly všechny tři radnice, následovaly útoky na kláštery a obsazení Pražského hradu. Lidé si vybili choutky i na domech boháčů, v Židovském městě nebo na katolících, kteří jim přišli pod ruku. Utrpěl hlavně klášter sv. Ambrože.
Omezení moci, náboženská svoboda
Převrat omezil moc panovníka a zabránil obnově poměrů před husitstvím. Tři pražské obce uzavřely 6. října 1483 smlouvu o jednotě postupu, což znamenalo nadvládu kališnické konfese. Šlo o aktivizaci pražských radikálů, kteří měli obavy o náboženskou svobodu. Král prchl, vývoj pak mířil k náboženskému smíru a vyhlášení rovnoprávnosti. K tomu mezi oběma církvemi došlo na kutnohorském sněmu v roce 1485.
Zdroje: Denik, Husitstvi, EncyklopediePrahy2, KamPoCesku
