Konstruktér Leopold Sviták dal našim zemím první osobní automobil a odstartoval tím úplně novou éru cestování. Vlastní převratný vynález mu nakonec přinesl obrovskou fyzickou bolest a málem ho dostal do vězení. Úspěšný muž skončil se zmrzačenou nohou a dodnes přesně nevíme, co tehdejší tragédii vlastně způsobilo.
Učedník se zlatkou v kapse
Sviták se narodil na podzim roku 1856 ve Frenštátě pod Radhoštěm do rodiny panského sedláře. V dětství seděl v jedné školní lavici s hudebním skladatelem Leošem Janáčkem, další studia mu ale překazila macecha. Ve třinácti letech tak musel odejít do Kroměříže do učení na zámečníka.
Jako tovaryš pak se zlatkou v kapse a bochníkem chleba vyrazil na zkušenou do Rakouska, kde se úspěšně vypracoval na mistra. Domů ho přivedl až stárnoucí otec, který svého syna osobně požádal o návrat.
Sviták nastoupil do kopřivnické vagonky továrníka Ignáce Schustaly a brzy to zde dotáhl na vrchního mistra. S ročním platem dvanácti set zlatých si mohl dovolit založit rodinu a s manželkou Jenovefou nakonec vychovávali čtyři děti.
Zrození páchnoucího Antikrista
Vedení podniku chtělo jít s dobou a ředitel Hugo Fischer proto zakoupil německý vůz Benz. Úkol postavit vlastní automobil dostal právě Leopold Sviták. Veškeré součástky si musel vymyslet a vyrobit úplně sám, specializované továrny na ně tehdy neexistovaly.
Výsledek spatřil světlo světa v roce 1897 a dostal jméno Präsident. Luxusní kočár bez koní měl motor schovaný pod zadním sedadlem a k řízení sloužila jakási bicyklová řídítka. Vůz chránil tehdy zcela revoluční přední nárazník. Zkušební jízdy po okolí vzbuzovaly velký rozruch a děsily zvířata.
„V prvních dobách byly zkušební jízdy spojeny s nemalými překážkami,“ zavzpomínal později Svitákův syn Jaroslav pro iDNES.cz. Posádka musela často vystupovat a uklidňovat splašené koně u silnice. Jistá stará venkovanka dokonce skočila před vozem do příkopu a křižovala se před příchodem Antikrista, který jel po silnici a nevalně zaváněl. Automobil přesto v květnu následujícího roku bez potíží zvládl dálkovou cestu do Vídně za čtrnáct a půl hodiny.
Osudový sjezd k rychaltické hospodě
Svitákovu slibnou kariéru přerušil první máj roku 1900. Ten den vyrazil se čtyřčlennou posádkou na zkušební jízdu, která se mu stala osudnou. Při prudkém klesání v Rychalticích u Hukvald stroji zřejmě selhaly brzdy. Rychlost pětadvacet kilometrů za hodinu byla příliš velká a vůz se v zatáčce naproti místní hospodě ošklivě převrátil.
Následky havárie byly tragické. Dílovedoucí Jan Kuchař na místě zemřel, další muž vyletěl z vozu tři metry daleko a jeden člen posádky zachránil svůj život odvážným seskokem. Sviták přežil, převrácený automobil mu však zcela rozdrtil nohu. Následnou amputaci nad kolenem podstoupil takřka bez narkózy přímo na jídelním stole ve svém domě.
Záchrana před vězením
Skutečnou příčinu neštěstí se už nikdo nedozvěděl. Ředitel automobilky okamžitě přikázal zničený vůz do posledního šroubku rozebrat. Sviták navíc musel čelit hrozbě odsouzení za usmrcení spolujezdce. Před vězením ho nakonec uchránilo svědectví vlivného barona Liebiga, který u soudu potvrdil jeho pověst rozvážného a spolehlivého šoféra.
Do továrny se pak Sviták vrátil s protézou už jen jako technický poradce a o dvanáct let později odešel do penze. Zemřel v prosinci roku 1931 a na poslední cestě mu zněly automobilové klaksony.
