Obrovitá postava, temně dunivý hlas a talent od pánaboha. Čestmír Řanda dokázal s naprostou přesvědčivostí zahrát vodníka, intrikána i bodrého strýce. Za robustním zevnějškem slavného herce se přitom skrýval nečekaně citlivý muž. Jeho životní dráhu nakonec zastavilo rodové prokletí a obrovská vášeň k tabáku.
Od soustruhu k Thálii
Rodina Řandů z Rokycan milovala ochotnické divadlo a syna vedla k umění už od dětství. Podle jejich vůle měl mladý muž získat jisté zaměstnání, proto úspěšně absolvoval Vyšší průmyslovou školu strojní. Válečné roky následně strávil jako dělník u strojů v místních kovohutích. Těžká práce ho vnitřně nenaplňovala a neustále ho to táhlo k vysněnému herectví.
Klíčový obrat přinesla návštěva režiséra Jaroslava Průchy, který okamžitě rozpoznal mimořádný talent mladého dělníka. Na jeho doporučení zamířil Čestmír Řanda na pražskou konzervatoř a následně na AMU do ročníku profesora Miloše Nedbala. Svoji kariéru pečlivě budoval přes plzeňské divadlo až do zlaté kapličky. V Národním divadle dokonce působil jako umělecký šéf činohry.
Facka papalášovi
Před filmovou kamerou debutoval v padesátých letech a role regenta Valečského ve snímku Ďáblova past ho na dlouhou dobu zaškatulkovala. Diváci i režiséři si ho spojili s postavami bezcitných padouchů a zákeřných intrikánů. S touto nálepkou úspěšně bojoval a naplno předvedl svůj komediální talent ve veselohrách Což takhle dát si špenát nebo Pane, vy jste vdova.
Ve svém přesvědčení patřil k idealistickým komunistům, události roku 1968 s ním ale silně otřásly. Kádrování upřímně nenáviděl a své kolegy pravidelně chránil před útoky ze strany vedení. Při pokusu komunistické moci zakázat práci herci Karlu Högerovi se odhodlal k naprosto bezprecedentnímu kroku. Napsal ostrý protestní dopis přímo prezidentu Gustávu Husákovi a perzekuce skutečně polevily.
O něco později ho na veřejných toaletách oslovil neznámý funkcionář s uštěpačnou poznámkou, že svým dopisem stranu pořádně naštval. Čestmír Řanda diskusi ukončil bleskově tím, že dotyčnému aparátčíkovi na místě vlepil obrovskou facku. Za drsnou tělesnou slupkou ovšem ukrýval obrovskou citlivost. Když mu při natáčení seriálu Chalupáři pod auto nešťastně upadla šestiletá Mahulena Bočanová, z hrůzného leknutí se okamžitě složil a odvezla ho sanitka.
Kruté rodové prokletí
Mimořádné pracovní nasazení si vybíralo svou tvrdou daň na hercově fyzické kondici. Žil neustále v obrovském poklusu, užíval si dobrého jídla a zcela propadl tabáku. Denně dokázal vykouřit až sedmdesát cigaret a vůbec nedbal na varování lékařů. Jeho ranní jídelníček běžně obsahoval deset sladkých koblih.
Osudný moment přišel v létě roku 1986. Po zprávě o nečekaném úmrtí blízkého švagra dostal třetí masivní infarkt, kterému ve věku dvaašedesáti let podlehl. Podzimní operace a zavedení srdečního bypassu se tak už nedožil. Srdeční slabost představuje u Řandů neúprosné rodové prokletí, které se stalo osudným i jeho jedinému synovi.
„V čase tátovy smrti se na chalupě zastavily kované elektrické hodiny. Asi se s námi táta přišel rozloučit,“ prozradil za života Čestmír Řanda mladší pro web Prima Ženy. Potomek slavného herce žil zdravě a pravidelně cvičil, přesto ho zrádný infarkt zabil pouhé čtyři dny před jednašedesátými narozeninami.
Ve snímku Pane, vy jste vdova! si můžete Čestmíra Řandu připomenout na FILM+ v sobotu 21. února od 12:35.
