Dne 25. března 1932 vtrhl do českých kin snímek, který v dobách hlubokého hospodářského útlumu fungoval jako injekce čirého optimismu. Vlasta Burian v parodii na slavného detektiva Sherlocka Holmese definoval moderní českou komedii a potvrdil svou pozici suveréna tehdejšího plátna. Režisér Karel Lamač tehdy vsadil na absurdní humor a vytvořil dílo, které svou technickou úrovní i vypravěčským tempem vyčnívá nad tehdejší průměrnou produkci.
Lamačova precizní režie
Karel Lamač přistoupil k natáčení s jasnou vizí mezinárodního formátu, což se v tehdejší domácí produkci rovnalo malému zázraku. V březnu 1932 potřeboval československý divák zapomenout na fronty na chleba a drtivý dopad nezaměstnanosti, což tento tvůrce vycítil s chirurgickou přesností. Snímek Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa vnesl do kin dynamiku, kterou dobová kritika přijala s nečekaným pochopením a uznáním pro technickou vyspělost díla.
Režisér vsadil na osvědčený model situační komiky a parodie na detektivní žánr, přičemž scénář Václava Wassermana dovolil hrdinům pohybovat se na hraně naprosté absurdity. Děj drží pohromadě díky pevné struktuře, v níž každá grimasa a každý pohyb mají své opodstatnění v rámci celkového tempa vyprávění. Film tvoří kompaktní celek, který se vyhýbá lacinému šmíru a sází na propracované gagy vyžadující precizní načasování všech zúčastněných aktérů.
Burianova herecká transformace
Vlasta Burian v dvojroli Františka Lelíčka a krále Fernanda XXIII. předvedl vrchol své fyzické komiky, kdy kontrast mezi pražským povalečem a flegmatickým monarchou mu dovolil využít širokou škálu hlasových poloh a nečekaných pohybových kreací. Burianův výkon dominuje každému záběru, přesto dává prostor vyniknout i drobným nuancím v chování ostatních postav, což svědčí o jeho tehdejším citu pro kolektivní souhru. Herec zde definitivně opustil mantinely pouhého estrádního baviče a vytvořil plnokrevnou filmovou postavu, která v divákovi vyvolává sympatie svou bezelstností i drzou vynalézavostí.
Hvězdná sestava spoluhráčů
Martin Frič v roli Sherlocka Holmese a Lída Baarová jako královna tvořili protiváhu Burianově nespoutané energii, čímž dodali příběhu potřebnou stabilitu. Fričovo pojetí slavného detektiva postrádá zbytečnou vážnost, spíše paroduje tehdejší britské literární vzory s jistou dávkou suchého humoru a aristokratického odstupu. Lída Baarová, tehdy na začátku své hvězdné kariéry, vnesla do filmu vizuální eleganci a klid, který vyvažoval Lelíčkovy zmatené výstupy v honosných prostorách královského paláce.
Humor v časech krize
Premiéra byla 25. března 1932 v pražské Lucerně a odehrála se v atmosféře, kdy lidé v kapsách obraceli každou korunu a budoucnost viděli v šedých barvách. Lístek do biografu představoval investici do duševního zdraví, nikoliv pouhý rozmar měšťana zvyklého na vybrané lahůdky u Paukerta. Sály s tvrdými sedadly se plnily dělníky i úředníky, které spojovala potřeba vypnout racionální uvažování a nechat se unášet příběhem o chudém dvojníkovi, který ke štěstí přišel.
Hospodářská krize třicátých let formovala vkus publika směrem k únikovým žánrům, kde dobro vítězí nad hloupostí a osud se dá oklamat vtipem. Lelíček nabídl divákům iluzi, že i ten nejposlednější člověk může díky náhodě a troše drzosti ovlivnit osud celého království. Tento narativ rezonoval s dobovou náladou mnohem silněji než politické proklamace v novinách, které lidé četli cestou z kina domů.
Film si udržuje své postavení v dějinách kinematografie díky řemeslné kvalitě a absenci křečovité snahy o poučování. Karel Lamač vytvořil dílo, které funguje jako zábava bez zbytečných odboček a sentimentu. Na své si přijde při reprízách i dnešní divák.
