Rusko na konci 17. století připomínalo spíše skanzen středověku než budoucí světovou velmoc. Změnit to musel až muž, který se fyzicky i mentálně vymykal všem tehdejším tabulkám. Petr I. Veliký měřil přes dva metry, miloval manuální práci a nenáviděl zkostnatělou dvorní etiketu. Svou zemi modernizoval s brutalitou sobě vlastní a neváhal při tom obětovat ani vlastní krev.
Inkognito tesař Petr Michajlov
Když v roce 1697 vyrazila z Moskvy do Evropy velká diplomatická výprava, takzvané „Velké poselstvo“, málokdo tušil, kdo se skrývá v jejím středu. Mladý car, tehdy pětadvacetiletý, se rozhodl cestovat pod falešným jménem Petr Michajlov. Nestál o ceremonie, chtěl vědět, jak funguje svět. V holandském Zaandamu a později v loděnicích Východoindické společnosti v Amsterdamu se nechal najmout jako obyčejný tesař. S rukama od smoly a sekerou v ruce se učil stavět lodě od kýlu až po stěžeň.
Jeho fascinace technikou neznala mezí. Během cesty si osvojil základy patnácti řemesel. Učil se kovat železo, vyrábět rakve, a dokonce si pořídil zubařské náčiní, kterým pak s oblibou trhal zuby svým dvořanům, ať už o to stáli, nebo ne. Tato posedlost praxí měla jasný cíl. Rusko nutně potřebovalo přístup k moři a vlastní flotilu, kterou do té doby nemělo.
Pařížský skandál s malým králem
Jeho chování bylo pro jemnocitné evropské dvory šokem. Když v roce 1717 navštívil Francii, absolutně ignoroval protokol. Místo dvořanů vyhledával vědce, astronomy a inženýry. Navštívil Sorbonnu, tiskárny i dílny na výrobu gobelínů. Vrcholem jeho návštěvy bylo setkání s dětským králem Ludvíkem XV.
„Celá Petrova vláda byla jako tato diplomatická návštěva, během níž porušoval protokol, například tím, že vzal sedmiletého krále Ludvíka XV. do náruče, aby ho políbil, čímž šokoval dvůr,“ uvedla pro CNRS News historička Francine-Dominique Liechtenhan. Petr prostě popadl panovníka jako dítě a vyzdvihl ho do výšky. Pro něj to bylo gesto náklonnosti, pro Versailles barbarství. Z Francie si však odvezl to hlavní, desítky inženýrů a řemeslníků, které přetáhl do Ruska.
Krutá daň za pokrok
Doma v Rusku se Petr s ničím nemazlil. Kdo se nechtěl přizpůsobit západnímu střihu, tvrdě narazil. Bojarům osobně stříhal jejich dlouhé plnovousy, které považoval za symbol zaostalosti. Zavedl daň z vousů a nutil šlechtu nosit evropské šaty. Církev podřídil státu a zrušil patriarchát.
Jeho největším projektem bylo vybudování nového hlavního města, Petrohradu, v bažinách u ústí Něvy. Město doslova vyrostlo na kostech tisíců nevolníků, kteří při stavbě zahynuli. Petr nehleděl na ztráty. Potřeboval „okno do Evropy“ a dostal ho.
Nejtemnější stránkou jeho vlády zůstává vztah se synem Alexejem. Následník trůnu byl otcovým pravým opakem, nenáviděl reformy, a nakonec utekl do ciziny. Petr ho lstí vylákal zpět, nechal ho uvěznit a obvinit z velezrady. Alexej zemřel v pevnosti, pravděpodobně na následky mučení, kterému byl podroben se souhlasem vlastního otce.
Smrt v ledové vodě
I konec Petrova života byl hodný jeho divoké povahy. V listopadu 1724, když dohlížel na práce ve Finském zálivu, uviděl loď s vojáky, která uvízla na mělčině a hrozilo jí potopení. Neváhal a vrhl se do ledové vody, aby mužům pomohl.
Tento čin se mu stal osudným. Jeho zdraví, už tak podlomené záněty močových cest a alkoholem, zkolabovalo. Dostal zimnici a problémy se zhoršily, vše vyústilo gangrénou. Zemřel v krutých bolestech na začátku roku 1725. Zanechal po sobě impérium, které se rozkládalo od Baltu až po Pacifik, ale také zemi vyčerpanou jeho zběsilým tempem.
_-002.jpg){kind=link}