Kamenný hrad Loket sloužil jako sídlo panovníků i městská věznice. Za jeho hradbami držel král Jan Lucemburský svého tříletého syna Václava. Na nádvoří se dodnes nachází pozůstatek přes sto kilogramů těžkého kusu železa z vesmíru, jehož historii obestírá pověst o zakletém purkrabím.
Věznění malého kralevice
Hrad Loket stojí na žulovém masivu nad řekou Ohří v Karlovarském kraji. Ve 14. století se stal dějištěm rodinného sporu. Král Jan Lucemburský zde nechal v roce 1319 věznit svou manželku Elišku Přemyslovnu i jejího tehdy tříletého syna Václava, který později vstoupil do historie pod jménem Karel Čtvrtý.
Přes tuto ranou zkušenost budoucí římský císař na místo nezanevřel. V dospělosti na Lokti často pobýval a podle pověstí z něj vyrážel na lov do okolních lesů, kde posléze založil Karlovy Vary. Význam pevnosti podtrhl tím, že ji zařadil do svého nevydaného zákoníku mezi panství, která nesmějí být zastavena nebo prodána.
Nejstarší český meteorit
Kromě pobytu králů je místo spojené s nejstarším zdokumentovaným meteoritem na českém území. Přesné okolnosti jeho dopadu nejsou jasné. Zdroje se rozcházejí v dataci události, prameny uvádějí rok 1422, konec 14. století nebo 17. století. Stejně nejisté zůstává přesné místo nálezu. Těleso se podle dochovaných zpráv našlo buď v těsné blízkosti pevnosti, nebo přímo na hradním nádvoří. Často se v této souvislosti zmiňuje místní studna, do které měl podle některých zpráv kus kovu dopadnout.
Kolem události postupně vznikla legenda o zlém purkrabím Půtovi. Ten se měl podle tradovaného vyprávění proměnit v kus železa v důsledku kletby. Původní kus vesmírného kovu měřil přibližně padesát na třicet na dvacet centimetrů a vážil sto sedm kilogramů. Svým tvarem připomínal koňskou hlavu.
V 18. století přilákal kámen pozornost výzkumníků, kteří se rozhodli prozkoumat jeho složení. Meteorit byl rozřezán a jeho části následně zamířily do světových muzeí ve Vídni nebo ve Spojených státech. Přímo v markrabském domě na hradě Loket zůstal patnáctikilový fragment originálu a replika původního tělesa v plné velikosti. V hradní sbírce nerostů se nacházejí také vzorky od básníka Johanna Wolfganga Goetha, jenž pobýval v okolí a sbíral odrůdy jako hrachovec nebo vřídlovec.
Dobyvatelé před branami
Pevnost během své existence čelila mnoha vojenským útokům. V 15. století odolala dvěma pokusům o dobytí ze strany husitů. Následně hrad získal do zástavy kancléř Kašpar Šlik, jehož rod sídlo upravil v renesančním slohu. V letech 1551 až 1562 přešel objekt na pány z Plavna a následně roku 1598 do majetku města.
V první polovině 17. století hrad i město zasáhla třicetiletá válka. Loket se stal terčem ostřelování a nakonec do něj vstoupila císařská vojska. Na konci války čelilo město také švédským oddílům. Místní hospodářství navíc vyčerpaly morové rány a zařazení do kategorie pohraničních pevností. O staletí dříve v hradním vězení zemřel po svém přesunu z Kladska někdejší nejvyšší hofmistr Království českého Jiří Popel z Lobkovic, kterého panovník potrestal pro urážku císařského majestátu.
Kobky městské věznice
Na konci 18. století představitelé města navrhli přestavbu opuštěného objektu na městskou věznici. Stavební práce skončily ve dvacátých letech 19. století a funkci žaláře plnil Loket až do roku 1948. Tomuto účelu musel tehdy ustoupit palác Skalní světnice stojící poblíž hradní věže.
Dodnes se na místě zachovalo několik pater vlhkých a chladných kobek z let 1822 do 1948. V současnosti prostory slouží k expozici útrpného práva, kterou tvoří pohyblivé figuríny a drásavý zvukový doprovod. Návštěvníci v jedné z cel najdou také ztvárnění Štrakakala, což je bytost z místních vyprávění určená k trestání neupravených dětí. Po desetiletích ve správě památkového ústavu převzalo Loket v roce 1992 zpět do majetku stejnojmenné město a v roce 2023 činila návštěvnost památky sto padesát tisíc lidí ročně.
Nález pod starým zdivem
Areál přitahuje i v současnosti pozornost odborníků. Loni archeologové na Lokti odkryli nejstarší část kamenné hradby včetně stop její pozdější přestavby. K datování zdiva využili zbytky potravin z nalezených keramických nádob, které podrobili radiouhlíkové analýze.
Šlo o první případ, kdy experti na území Česka aplikovali tuto metodu na středověký materiál. Výzkum tak přímo potvrdil existenci sídla už před rokem 1227, ze kterého pochází první písemná zmínka o pobytu krále Přemysla Otakara I. s jeho dcerou Anežkou Přemyslovnou. Nejstarší fáze stavby zděné na maltu spadá už na přelom 11. a 12. století.
