Když se rakouský císař Ferdinand I. Dobrotivý stal 7. září 1836 českým králem, jednalo se o poslední královskou korunovaci v českých dějinách. Jeho panování provázely tři okolnosti. Neustále ho sužovaly zdravotní problémy, byl velmi kontroverzní postavou, současně ale nejoblíbenějším členem habsburské dynastie. Pak už přišel jen zánik monarchie.
Zdroj komplikací
Celým jménem Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelin byl nejstarším synem císaře Františka I. a Marie Terezy Neapolsko-Sicilské. Ke zdravotním neduhům Ferdinandovým došlo nejspíš i tím, že jeho rodiče byli bratranec a sestřenice. Prarodiče byli dokonce sourozenci.
Už od narození 19. dubna 1793 ve Vídni potomka sužovala epilepsie kvůli porodnímu traumatu, a také rachitida nebol křivice od nedostatku vitaminu D. Jde o těžkou poruchu tvorby kostí, hlavně zkřivení páteře. U Ferdinanda to znamenala abnormálně velkou hlavu křivý obličej, na druhé straně krátké ruce i nohy a nervové tiky. Lékaři ho třeba dva roky učili, jak se bez pobryndání napít ze sklenice. Ve Vídni se u něj ujalo označení „trottel“ neboli blbec.
Nečekaná „změna kurzu“
Situace se kupodivu otočila s novým vychovatelem, kterého dostal v deseti letech. Joseph, svobodný pán Erbeg, změnil kompletně přístup k Ferdinandově výchově. Ten se bleskově naučil číst i psát, zvládl pět světových jazyků, jako jediný Habsburk vůbec ovládl i češtinu. Hrál na klavír, zajímaly ho vědy jako botanika, šermoval, jezdil na koni a krásně tancoval.
Jak upozorňuje Prima Zoom, retardace byla spíše výsledkem péče než predispozic. Jeho lékaři totiž věřili, že jakákoli námaha zhorší jeho epilepsii. Ferdinanda tak nikdo nerozvíjel, přes překážky i do schodů ho nosili, nesměl vlastně nic dělat sám. Epilepsie ho ale neopustila a až dvacítka denních záchvatů znemožňovala efektivní vládnutí. Stalo se mu to i během svatby.
Vládl doopravdy?
Velkolepý korunovační obřad proběhl ve svatovítské katedrále. Svatováclavskou korunu mu položil na hlavu tehdejší pražský arcibiskup Ondřej Alois Ankwicz se Skarbek-Poslawice. Ferdinand následně k poddaným promluvil v jejich rodném jazyce, současně byla korunována i jeho manželka, Marie Anna Savojská.
Reálně ale Ferdinand nikdy nevládl. Jeho otec už ještě před skonem všechno předal proslulému všemocnému kancléři Metternichovi i státní radě. Panovník tak byl spíš jako ozdoba.
Život plný anekdot
S jeho postavou se pojí mnoho neověřitelných zkazek, například požadavek na meruňkové knedlíky v době, kdy toto ovoce vůbec nerostlo. Situaci měl naštvaně komentovat slovy: „Jestliže jsem císař, tak budu jíst knedlíky!“ Podobně se podivil, když mu přinesli střelenou orlici. Orla totiž znal jen z erbu, kde mělo zvíře dvě hlavy. Dále je s ním spojován slavný výrok: „Železnice bez tunelu není žádná železnice! Chci tunel!“ Traduje se také, že se hrozně bál psů, nelze to však doložit.
Rok 1848 a abdikace
V celé Evropě postupně houstla nacionální a revoluční nálada, až v roce 1848 všechno dorazilo i do Vídně. Ferdinand revolucionářům v mnoha věcech ustoupil s tím, že za jeho vlády do lidí nikdo střílet nebude. Jakmile však způsobil problémy skutečným držitelům moci, tedy Metternichovi a dalším, byl svižně odstaven od jejího výkonu.
Přes svůj odpor tak byl 2. prosince 1848 odstaven od trůnu a v Olomouci abdikoval ve prospěch Františka Josefa I. Dožil se úctyhodných 82 let, navzdory omezením získal lásku lidu svou laskavostí. Jeho nástupce už českou korunu nepřijal, takže dle Dnů české státnosti skončila tradice české korunovace. Více jak 68 let vládnoucí „Francjosef“ na tento obřad přes všechny sliby nikdy nenašel čas.
Zdroje: CKI, DnyCeskeStatnosti, G, PrimaZoom, StoPlusJednicka
