Narodil se bez rukou a nohou do rodiny, která ho toužila ukrýt před světem. Matthias Buchinger navzdory krutému osudu dobyl panovnické dvory a získal pověst fenomenálního umělce i obávaného svůdníka. S výškou pouhých čtyřiasedmdesáti centimetrů exceloval v mikroskopické kaligrafii, hře na nástroje a karetní magii.
Cesta ze stínu
Matthias Buchinger přišel na svět druhého června 1674 v německém Ansbachu jako deváté dítě naprosto zdravých rodičů. Ti těžce nesli jeho fyzickou anomálii zvanou fokomelie a plánovali pro něj nenápadný život v ústraní u úřednického stolu. Rodiče ho úzkostlivě schovávali před okolím. Budoucí hvězda salonů se proto rozhodla vymazat příbuzné z oficiálního rodokmenu a po jejich smrti vyrazila vstříc kariéře. Cestoval napříč severní Evropou a bavil krále i prostý lid ukázkami neuvěřitelné obratnosti.
Fenomenální iluzionista
Buchinger disponoval pouze dvěma drobnými výrůstky na koncích pažních pahýlů, přesto se naučil bravurně ovládat nespočet náročných dovedností. Svět dodnes obdivuje jeho mistrovství v mikrografii, kdy pomocí silné lupy tvořil složité obrazy z miniaturního písma. Jeho slavný autoportrét z roku 1724 obsahuje ve vlnitých kadeřích majestátní paruky kompletní znění Otčenáše a sedmi biblických žalmů.
Návštěvníci představení s úžasem sledovali střelbu z pistole, navlékání nitě do jehly nebo holení ostrou břitvou. Hudební talent zúročil při hře na dulcimer, flétnu, trubku, hoboj i skotské dudy. Před šlechtici často vystupoval v tradičním horalském kroji a předváděl taneční sestavy. Roku 1719 zhotovil nejstarší dochovaný model v láhvi, jenž detailně zobrazuje dřinu horníků v podzemí.
Své nadání uplatnil také v karetní magii a skořápkářských tricích. Renomovaný americký iluzionista Ricky Jay strávil sbíráním umělcových děl přes třicet let a hluboce obdivoval jeho bezchybnou techniku míchání karet.
Zástupy milenek
Fyzický handicap renesančnímu muži absolutně nebránil v bouřlivém osobním životě a navazování intimních vztahů napříč celou tehdejší Evropou. Postupně uzavřel hned čtyři manželství, z nichž vzešlo celkem čtrnáct potomků. První tři manželky zemřely krátce po porodu a dokázala ho přežít až čtvrtá choť Ann Elizabeth Teys.
Vyšší společností neustále kolovaly divoké zvěsti o jeho neuvěřitelných sedmdesáti milenkách. Pověst proslulého donchuána obohatila anglický slovník o specifický výraz. V osmdesátých letech osmnáctého století se termín Buchingerova bota běžně používal jako vulgární označení pro ženské přirození s přímým odkazem na jeho jedinou plně funkční končetinu.
Brzké vystřízlivění
Sláva „Malého muže z Norimberku“ začala postupem času uvadat a londýnští diváci se poohlíželi po nových senzacích. Roku 1717 odcestoval do Anglie s nadějí na získání místa na dvoře krále Jiřího prvního, ovšem fatálně neuspěl. Následně musel rozšiřovat svůj repertoár o mletí obilí nebo pudrování paruk, aby si udržel přízeň publika.
Podle vlastních slov z dopisu komisařům se cítil opuštěný a musel složitě prosit o peníze. Poslední roky života strávil pořádáním drobných exhibicí v irském Corku, kde sedmnáctého ledna 1740 naposledy vydechl.
