27. listopadu 1989 se Československo na dvě hodiny zastavilo. Po celé zemi se rozezněly sirény a lidé vyšli z továren, škol i úřadů. Generální stávka, která trvala od 12 do 14 hodin, ukázala, že kounistický režim ztratil podporu lidu. Přidaly se tři čtvrtiny obyvatel, zbytek projevil solidaritu. Dvě hodiny, které proměnily atmosféru v zemi a přepsaly dějiny.
Když utichly továrny a rozezněly se sirény
Když se 27. listopadu v poledne rozezněly sirény, země na chvíli oněměla. Občanské fórum, vzniklé po událostech na Národní třídě, chtělo vědět, jestli lidé stojí při něm. Odpověď přišla okamžitě. Do stávky se zapojily tři čtvrtiny podniků, škol a úřadů. Tam, kde provoz zastavit nešlo, si lidé připnuli trikoloru nebo vyšli alespoň na chvíli před brány závodů.
Na Václavském náměstí se tehdy sešlo kolem 300 tisíc lidí. Reportéři Československého rozhlasu tehdy hlásili: „Lidská řeka se od sochy svatého Václava rozlila až hluboko pod Můstek.“ Jeden z účastníků, dělník Miloš Pařez z Kolína, řekl: „To, co se tady děje, na to se těším celý život.“
Stávka se tehdy nedotkla zdravotnictví, neohrozila zásobování potravinami a děti byly pod dohledem učitelů. Byla to stávka manifestační, klidná, ale jasně politická. Poprvé zazněl veřejný požadavek na zrušení vedoucí úlohy KSČ a na svobodné volby.
Náměstí plná lidí, podniky plné odhodlání
V Opavě zahájili stávku zvony a sirénami. V Plzni šly do ulic desetitisíce zaměstnanců Škody. V Ostravě zase troubila popelářská auta na znamení souhlasu. V Liberci vystoupil herec Jan Přeučil a bývalý politik Čestmír Císař. Znojmo zaplnilo Masarykovo náměstí, kde promluvil herec Josef Karlík. A tak to bylo po celé zemi.
„Se stávkou souhlasím, protože jinak není šance něco změnit,“ řekl tehdy Vladimír Hulec z Fruty České Budějovice. V podnicích, kde musel běžet provoz, lidé zastavili stroje jen na chvíli, ale přidali se symbolicky. Národohospodářské škody byly minimální, protože většina zaměstnanců si čas stávky napracovala.
Předsednictvo ÚV KSČ reagovalo prohlášením, že „ocenilo postup těch, kteří setrvali na svých pracovištích“. Jenže režim už ztratil dech. O čtyři dny dříve odstoupil generální tajemník Miloš Jakeš a s ním celé předsednictvo strany.
Po stávce přišel konec jedné éry
Dva dny po generální stávce Federální shromáždění odhlasovalo změnu ústavy. Zrušilo článek o vedoucí úloze komunistické strany i pasáž o marxismu-leninismu jako státní ideologii. Změnu navrhl ministr Marián Čalfa a pro hlasovali všichni poslanci, včetně Jakeše, který ještě před pár dny stál v čele strany. Podle iDNES.cz tehdy řekl, že princip vedoucí úlohy strany zemi poškodil, protože podporoval byrokratický přístup.
Na začátku prosince se otevřely i hranice. Vláda zrušila výjezdní doložky a Rakousko okamžitě pozastavilo vízovou povinnost. Už 9. prosince vstoupil do Rakouska stotisící československý turista. Desátého prosince vznikla vláda národního porozumění a Václav Havel se stal prezidentem.
.jpg){kind=link}