Vypadá jako z jiného světa. Rudá hladina tanzanského jezera Natron láká fotografy i miliony plameňáků. Realita je však brutální a pro většinu živočichů konečná. Voda v jezeře je tak žíravá, že dokáže během chvíle popálit lidskou kůži. Zvířata, která zde uhynou, se navíc vlivem chemického složení mění v dokonale zachovalé mumie.
Hřbitov, který bere dech
Když britský fotograf Nick Brandt poprvé spatřil břehy jezera Natron, naskytl se mu pohled, který později obletěl svět. Z tmavé, olejovité vody trčela těla netopýrů, vlaštovek a orlů. Nebyla to však běžná mršina. Ptáci vypadali, jako by zkameněli přímo za letu. Jejich peří i kosti pokrývala tvrdá krusta uhličitanu sodného, která je dokonale zakonzervovala.
Brandt se rozhodl, že tuto morbidní krásu ukáže světu, ale musel jí trochu pomoci. „Našel jsem tato stvoření na břehu a naaranžoval je do živých pozic. Chtěl jsem je takříkajíc přivést zpět k životu,“ uvedl fotograf ve své knize Across the Ravaged Land. Jeho černobílé snímky vyvolaly senzaci. Mnozí lidé zpočátku nevěřili, že jde o skutečnost.
Jezero funguje jako přírodní balzamovací lázeň. Voda je přesycená sodou a solí, takže jakmile zvíře uhyne a jeho tělo vyschne, chemikálie ho doslova mumifikují. Místo rozkladu se tak promění v křehkou sochu, která na břehu vydrží celé věky, dokud ji nerozmetá vítr nebo nerozdupou kopyta pakoňů.
Chemická laboratoř pod otevřeným nebem
Za touto smrtící pastí stojí geologie. Jezero leží ve stínu aktivní sopky Ol Doinyo Lengai, která je unikátní tím, že chrlí lávu bohatou na karbonatity. Tyto minerály dešťová voda splachuje přímo do jezera. Protože Natron nemá žádný odtok, voda se v horkém africkém slunci rychle odpařuje a koncentrace solí stoupá do extrémních hodnot.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Teplota vody v mělkých lagunách běžně dosahuje 60 stupňů Celsia. To by samo o sobě stačilo k usmrcení většiny vodních živočichů, ale skutečným zabijákem je alkalita. Hodnota pH zde často překračuje hranici 10,5, v extrémech až 12. Pro srovnání, to je úroveň žíravosti, jakou má čpavek.
Podmínky v jezeře jsou neslučitelné s běžným životem. „Hodnota pH jezera se příliš neliší od bělidla v domácnosti,“ popsal pro BBC kameraman Matt Aeberhard, který u jezera natáčel dokument A Perfect Planet. Pokud byste do vody vstoupili s otevřenou ranou, bolest by byla nesnesitelná. I nepoškozená kůže po chvíli začíná pálit a rudnout.
Ráj uprostřed pekla
Paradoxem je, že právě toto nehostinné místo je nejdůležitější porodnicí plameňáků malých na světě. Každý rok se jich sem slétají více než dva miliony, což představuje tři čtvrtiny jejich celosvětové populace. Důvod je ryze pragmatický. To, co zabíjí ostatní, plameňákům poskytuje dokonalou ochranu.
Dravci jako hyeny nebo šakali se k hnízdům uprostřed jezera nedostanou. Žíravá voda by jim spálila tlapy. Plameňáci mají na nohou zrohovatělou kůži, která je proti chemikáliím odolná. Živí se sinicemi a řasami, které vodě dodávají její typickou krvavě rudou barvu. Právě z těchto mikroorganismů získávají ptáci svůj růžový odstín.
Kromě plameňáků se v jezeře daří už jen jedinému obratlovci. Ryba Alcolapia alcalica je evolučním zázrakem. Dokázala se přizpůsobit prostředí, kde by jiná ryba okamžitě uhynula na metabolický rozvrat. Přežívá v horkých přítocích a její tělo umí efektivně vylučovat čpavek, což je v zásaditém prostředí pro ostatní ryby nemožné. Jezero Natron tak zůstává místem fascinujících kontrastů, kde smrt jednoho druhu znamená bezpečný život pro jiný.
.jpg){kind=link}