Vizionář. To slovo se dnes lepí na každého, kdo vymyslí novou aplikaci na rozvoz jídla. Jules Verne byl ale jiná liga. Francouzský spisovatel, od jehož narození dnes uplynulo přesně 198 let, viděl dnešní svět jasněji než většina současných politiků. Jeho knihy jsou přesným a chladným návodem, jak technika změní civilizaci. Často k horšímu. Přestože dal světu sny o cestách do vesmíru a pod hladinu moří, jeho vlastní život připomínal spíše řeckou tragédii plnou rodinného nepochopení a fyzické bolesti.
Útěk před paragrafy
Narodil se v Nantes. V přístavním městě, kde vůně koření a dehtu dráždila fantazii každého kluka. Jeho otec Pierre Verne měl ale pro syna nalajnovanou úplně jinou budoucnost. Prestižní advokacie. Mladý Jules měl převzít rodinnou praxi a stát se váženým měšťanem.
Traduje se historka, že se jedenáctiletý Jules nechal najmout jako plavčík na loď Coralie směřující do Indie, aby přivezl korálový náhrdelník své sestřenici. Otec ho údajně dostihl ještě před vyplutím na moře v přístavu Paimbœuf. Ať už je to pravda, nebo jen součást budované legendy, konflikt mezi otcovým pragmatismem a synovou touhou tvořit definoval první polovinu jeho života.
Jules sice odjel do Paříže studovat práva, ale místo na přednášky chodil do divadel a knihoven. Otec mu za trest zastavil přísun peněz. Budoucí slavný autor tak žil o chlebu a mléku, zatímco po nocích psal divadelní hry, které nikoho nezajímaly. Trvalo roky, než se z neúspěšného dramatika stal otec sci-fi.
Rodinná střelba
Úspěch si vybral krutou daň v jeho soukromí. Verne nebyl vždy jen onen laskavý pán s bílým plnovousem, jak ho známe z portrétů. Byl to workoholik zavřený v pracovně, který často unikal od rodiny k milenkám nebo na své jachtě. Osud mu to vrátil v roce 1886.
Jeho synovec Gaston Verne, syn jeho bratra Paula, trpěl duševní poruchou. V březnu onoho roku si na spisovatele počíhal před jeho domem v Amiens. Vytáhl revolver a dvakrát vystřelil. První kulka minula. Druhá se zavrtala do spisovatelovy levé nohy.
Jules Verne se ze zranění nikdy plně nezotavil. Kulku nešlo vyjmout. Do konce života kulhal a trpěl bolestmi, které mu ztrpčovaly stáří. Gaston dožil v ústavu pro choromyslné. O této kapitole se v učebnicích literatury taktně mlčí. Nehodí se do obrazu geniálního vynálezce snů.
Paříž ve 20. století
Největší důkaz jeho geniality ležel přes sto let v zamčeném trezoru. V roce 1863 napsal Verne román Paříž ve 20. století. Popisoval v něm svět roku 1960. Svět plný spalovacích motorů, rychlovlaků, mrakodrapů a globální komunikační sítě, která podezřele připomíná internet.
Jeho dvorní vydavatel Pierre-Jules Hetzel rukopis nemilosrdně odmítl. Zdál se mu příliš pesimistický a neuvěřitelný. „Můj drahý Verne, i kdybyste byl prorokem, nikdo by dnes tomuto proroctví nevěřil… nikoho by to nezajímalo,“ napsal mu vydavatel v dopise, který cituje magazín National Geographic.
Kniha vyšla až v roce 1994 a čtenáři byli v šoku. Verne totiž kromě technologií předpověděl i úpadek kultury, odcizení lidí a diktát peněz. V jeho vizi budoucnosti už nikdo nečte klasiky a hudba se stala jen nesnesitelným hlukem. Zní to povědomě?
Země, Měsíc a realita
Fascinující je přesnost, s jakou popsal cestu na Měsíc sto let před misí Apollo. V románu Ze Země na Měsíc neumístil startovací rampu do Ruska nebo Evropy. Zvolil Floridu. Konkrétně místo Stone’s Hill, které leží jen kousek od skutečného mysu Canaveral.
Věděl, že rychlost úniku musí být 11 kilometrů za sekundu. Trefil to. Do projektilu posadil tři astronauty. Apollo 11 mělo také tříčlennou posádku. Verneův modul přistál v oceánu, kde ho vylovila válečná loď. Stejně to udělala NASA.
Frank Borman, velitel mise Apollo 8, která jako první obletěla Měsíc, napsal po návratu Verneovu vnukovi. Uznal, že podoba mezi fikcí a realitou nebyla náhoda. Byla to matematika a genialita jednoho Francouze, který k cestování nepotřeboval rakety. Stačil mu psací stůl a mapa.
👉🏻 Osudy dalších historických osobností.
