Byl synem inspektora Československých drah Josefa Kuttelwaschera a jeho ženy Kristiny, za svobodna Kerberové. Třetím ze šesti dětí. Jeho osudem se však nestala železnice, ale povětří, a nakonec pozice nejúspěšnějšího československého stíhače druhé světové války. Karel Kuttelwascher nemohl tušit, že jeho jméno bude jako symbol odvahy a zdatnosti znít po celém světě.
Láska ke vzduchu
Ta nepřišla nijak později, provázela ho už od dětství. „On se narodil s křídly, nemohl dělat nic jiného,” popsal ho pro Rozhlas Vysočina jednoduše předseda Czech Spitfire Clubu Zdeněk Sadecký. „V té době se letectví rozvíjelo, být letcem bylo snem mnoha kluků. Československo bylo velmocí ve výrobě letadel, měli jsme řadu továren, skvělé piloty,” upřesňuje dobové poměry.
Krátce za pultem
Mladý Karel Kuttelwascher dokončil obchodní školu a nastoupil na Kladně do koloniálu. Jakmile se ale naskytla první možnost, přihlásil se dobrovolně k letectvu. Když mu v roce 1943 bylo 18, vstoupil do československého letectva a zahájil výcvik, který byl cestou k pozici esa své generace.
Letecký dorost a povaha
Na Vojenském leteckém učilišti byli mezi jeho 73 spolužáky takové kapacity jako V. Jícha, J. Kučera nebo L. Světlík. Pak byl zařazen k letce Hradce Králové s dvouplošníky Avia B-534. Už tehdy se projevila jeho velmi odlišná povaha. Stíhací piloti byli vnímáni jako hluční a družní mladíci.
Jenže Karel byl zdrženlivý, vždy zdvořilý, velmi disciplinovaný, nekouřil a jen občas si dopřál alkohol. Působil tak velmi skromně, pod tím vším však byla bystrost a ctižádost dostat se v oboru na vrchol.
Útěk a křest ohněm i větrem
Po okupaci z března 1939 se pomocí Svazu letců RČS dostal v nákladním vagónu do Polska. Poláci ale o Čechoslováky neměli moc zájem, Karel tedy vstoupil do cizinecké legie. Když vypukla válka, byli českoslovenští letci uvolněni ve prospěch francouzské Armée de l´Air. Při bitvě o Francii dosáhl Kuttelwascher dvou jistých a jednoho pravděpodobného sestřelu. To se projevilo Válečným křížem s palmou a stříbrnou hvězdou.
RAF a cesta k elitě
S porážkou Francie odletěl do severní Afriky, lodí pak do Británie. Do RAF byl oficiálně přijat 14. srpna 1940. Dne 8. dubna 1941 sestřelil první Messerschmitt, do června si připsal další dva. Skutečnou proslulost mu zajistily noční akce “Night Intruder”. Šlo o útoky na německá letiště s cílem sestřelovat bombardéry nad vlastními základnami.
Létal na hurricanu s označením JX-E a na příď si nechal namalovat žlutou kosu s červeným praporem a nápisem “Night Reaper”. Tedy “Noční sekáč” či “Noční smrt”. Přídavné nádrže mu dovolovaly až 3,5 hodin letu. Jeho majstrštykem se stala noc z 4. na 5. května 1942, kdy za čtyři minuty sestřelil tři bombardéry Heinkel He 111.
Hrdina propagandy
Žádný jiný pilot RAF už nic podobného nedokázal. Tyto úspěchy z něj udělaly postavu spojenecké propagandy. Britové i Američané potřebovali hrdiny, Kuttelwascher chodil do rozhlasu, vznikl dokonce i komiks. Po válce se vrátil do Československa a chvíli působil jako instruktor. Rychle ale cítil nástup komunismu a v listopadu 1946 se natrvalo vrátil do Anglie.
Zapomenutý hrdina objeven
Zemřel předčasně na infarkt, který ho zastihl během dovolené v Cornwallu, ve věku pouhých 42 let. Jeho jméno zůstalo i v poválečném Československu dlouho neznámé, příčinou byla hlavně emigrace a předčasná smrt. Ostatní piloti ještě žili a mohli o bojích vyprávět. K jeho revizi došlo až po revoluci.
V roce 2000 byl in memoriam povýšen na brigádního generála, v roce 2016 obdržel Řád Bílého lva. V rodném Svatém Křížku má od roku 2011 památník a na pražském Černém Mostě najdete jeho ulici.
Zdroje: RozhlasVysocina, Valka, Reflex, Flying-Revue.cz, HavlickobrodskyDenik
