Když 21. června 1621 padaly na pražském Staroměstském náměstí hlavy českých pánů, za mečem stál muž, o kterém dodnes koluje víc otazníků než jistot. Jmenoval se Jan Mydlář, a přestože ho známe jako popravčího slavné exekuce, jeho životní příběh je daleko složitější a méně romantický, než jak jej známe z příběhů.
Neznámý začátek známého kata
O původu Jana Mydláře se ví překvapivě málo. Oblíbená představa, že pocházel z Chrudimi jako syn městského písaře, je jen dílem historika Josefa Svátka. Ten v 19. století vykreslil z Mydláře nešťastně zamilovaného studenta medicíny, který kvůli zlomenému srdci utekl k řemeslu nejopovrhovanějšímu. Historici to ale zpochybňují. Místo jistot tak zůstávají jen domněnky.
Jisté je, že Mydlář patřil k zámožnějším obyvatelům. Nejprve bydlel u starého židovského hřbitova. Později se přestěhoval do domu Na Bojišti, který postupně rozšiřoval. V roce 1664 zemřel ve vysokém věku. Pravděpodobně mu bylo přes devadesát let. Jeho datum narození ale není známo.
Za život se dvakrát oženil, s první manželkou měl syna Jana Václava a dceru Magdalenu. Druhá žena Kateřina po jeho smrti dům zdědila a provdala se do další katovské rodiny.
Den, který ho proslavil
Do dějin se Mydlář zapsal jako muž, který během jednoho dopoledne sťal 27 českých stavů. Podle dobových záznamů pracoval rychle a bezchybně. Použil čtyři meče a popravy trvaly asi čtyři hodiny. Za celou exekuci si vystavil detailní účet. Sepsal, co stálo lešení, kolik dělníkům zaplatil, i to, že jim dal sud piva za rozebrání konstrukce. Peníze mu ale město vyplácelo jen neochotně, musel se několikrát připomínat.
Byl to ale jen jeden z mnoha rozsudků, které vykonal. V některých případech stínal šlechtice, jindy mučil vrahy, nebo přibíjel uťaté končetiny na pranýř. S jistotou víme, že katovské povolání znamenalo víc než jen popravování. Mydlář čistil jímky, odklízel mrtvá zvířata, zbavoval město nemocných psů.
A také léčil. Díky zkušenostem z mučíren uměl napravit vykloubeniny, amputovat prsty a míchat hojivé masti. Lidé za ním chodili tajně, za šera. Na veřejnosti se ho štítili, doma mu klepali na dveře.
Meč jako dědictví
Kat Jan Mydlář nebyl poslední ze svého rodu. Jeho syn Jan Václav pokračoval v řemesle na Starém Městě dalších čtyřicet let. Vnuk Daniel působil jako kat a ranhojič v Kostelci nad Černými lesy. Sbíral bylinky, vyráběl masti a pomáhal, jak uměl. Nesl ale těžce, že je vyděděncem. V den jeho smrti v roce 1664 záhadně zmizel popravčí meč, kterým jeho děd vykonal slavnou exekuci. Dodnes se neví, co se s ním stalo.
Ještě o generaci později se do historie zapsal i Jiří Jan Mydlář. Žil v době, kdy se Praha zmítala mezi válkou a požáry. Jeho osud skončil tragicky. Byl obviněn ze spoluúčasti na žhářském spiknutí a sám skončil pod mečem. Na tom samém popravišti, kde kdysi stínal jiné.
