16. března 1621 zažila osada Plymouth událost, kterou nikdo z vyčerpaných kolonistů nečekal. Z okolních lesů vystoupil osamělý indián Samoset a místo válečného pokřiku pozdravil příchozí Evropany srozumitelnou angličtinou. Otevřel tím cestu k přežití celé osady, která v té době čelila totálnímu rozkladu a hladomoru.
Překvapení na břehu oceánu
Jaro roku 1621 přicházelo do Nové Anglie s krutou pomalostí a osadníci v Plymouthu s obavami vyhlíželi každého, kdo by mohl narušit jejich křehkou existenci. Když 16. března 1621 vystoupil z houštiny vysoký muž s lukem a toulcem šípů, muži okamžitě sáhli po mušketách. Místo útoku však vzduchem zazněla anglická slova, kterými se cizinec představil jako Samoset a vyjádřil svůj přátelský postoj k anglickým návštěvníkům.
Rybáři jako první učitelé
Původ tohoto nevídaného úkazu tkvěl v dřívějších kontaktech s evropskými rybáři, kteří k břehům dnešního Maine připlouvali dávno před výpravou kolonistů na lodi Mayflower. Samoset se pohyboval v oblasti ostrova Monhegan, kde od námořníků pochytil základy řeči i evropské zvyklosti, když s nimi směňoval kožešiny za drobné zboží. Jeho znalosti tvořily pragmatický most mezi dvěma světy, které o sobě doposud spíše jen pochybovačně tušily, a tato lingvistická vybavenost mu vynesla postavení výjimečného prostředníka.
Pivo a diplomatické oťukávání
Samosetův příchod postrádal jakoukoli agresi, naopak se nesl v duchu zvídavosti a snahy o navázání obchodu. Požádal osadníky o pivo, kterému navykl u anglických posádek na severu, a ochotně jim vysvětloval geografické i politické reálie okolní krajiny. Vyhladovělí kolonisté mu nabídli nuznou stravu, on jim na oplátku poskytl zpravodajské informace o rozložení sil místních kmenů a jejich záměrech vůči nově příchozím kolonistům.
Host strávil v kolonii noc a druhý den odešel, aby se brzy vrátil s dalšími posilami. Přivedl s sebou muže jménem Squanto, který ovládal angličtinu na ještě vyšší úrovni a stal se pro budoucí prosperitu Evropanů zcela nepostradatelným průvodcem při pěstování kukuřice. Bez této náhodné připravenosti domorodců by pravděpodobně celá výprava skončila zapomenutým masovým hrobem v písku massachusettského pobřeží.
Strategie místo otevřené války
Celá událost odhaluje, jak moc se realita lišila od pozdějších romantických představ o ušlechtilých divoších, kteří vítají cizince s otevřenou náručí. Samoset sledoval vlastní politické cíle a v oslabených cizincích viděl potenciální spojence proti konkurenčním kmenům, s nimiž měli Mohykáni a další skupiny napjaté vztahy. Jeho vystupování postrádalo bázeň, působil spíše jako suverénní diplomat, který přichází prozkoumat nový trh a vyhodnotit sílu budoucích obchodních partnerů.
Evropané tehdy museli skousnout fakt, že jejich technický náskok v hluboké divočině neznamená vůbec nic bez znalosti terénu. Indián, který je pozdravil jejich vlastním jazykem, držel v rukou všechny trumfy a diktoval tempo prvních rozhovorů. Tento moment vzájemného oťukávání skončil uzavřením mírové dohody s náčelníkem Massasoitem, což kolonii zajistilo několik desetiletí relativního klidu a bezpečnosti pro další rozvoj.
.jpg){kind=link}