Konec templářů: Z rytířů božích se stali kacíři a oběti politické hry krále Filipa IV. Sličného

Jeho přízvisko evokuje romantické osudy. Vysoký a štíhlý panovník s ledovýma očima ovšem na francouzském trůně vládl železnou rukou. Za krásnou tváří se skrývala podezřívavost, obrovská ctižádost a čistý politický kalkul. Filip IV. miloval moc a jakmile zachytil konkurenci, neváhal udeřit. Přesně to se stalo, když se mu do cesty připletl rytířský řád templářů.

Nemocnější v Evropě

Působení templářských rytířů rozhodně neskončilo pověstnými křížovými výpravami. Organizace měla všechny klíčové složky pro postupné kumulování vlivu. Její lidé byli disciplinovaní, řád zbohatl na křížových výpravách i darech evropské šlechty a vyznačoval se perfektní organizací.

Ze spojence přítěží i kořistí

Napříč Evropou tak rostla politická síla, se kterou bylo nutné počítat stále víc. A postupně se jí i podřizovat, nebo s ní minimálně jednat. Právě Filip IV. se ale rozhodl, že tento řád už není užitečný, ale naopak nebezpečný. V říjnu roku 1307 proto nechal po celé Francii zatknout stovky rytířů a zahájil proces končící a rušením organizace.

Současně toužil po jejich legendárním pokladu, což neměly být jen finance. Templáři nahromadili zlato, stříbro, relikvie a vzácné předměty, stejně tak ale ukrývali dokumenty a cenné informace.

Pátek třináctého

Ano, právě zánik templářského řádu je jedním z výkladů, proč se pátek třináctého považuje za opravdu smolný den. Za úsvitu 13. října 1307 se totiž francouzští úředníci objevili s vojenským doprovodem ve všech templářských domech po celé Francii. Zatčen byl každý příslušník i kdokoli s ním spojený.

Součástí systematických kroků panovníka byl i únos tehdejšího papeže Bonifáce VIII. o 4 roky dříve. Na něj Filip IV. dlouho tlačil, aby řád exkomunikoval, svatý stolec však dlouho otálel. Na jeho místo pak dosadil francouzského papeže Klementa V., který mu poskytl mandát na zásah proti templářské organizaci.

Zločinci a kacíři

Papež obvinil členy rytířstva z kacířství, čarodějnictví a všemožných dalších zločinů té doby. Poskytl tak Filipovi IV. legitimitu pro jakékoli kroky od zatýkání po mučení, věznění a vraždění. Výsledkem byl pád prakticky celé struktury, přeživší hrstka se přesunula do anonymity.

Jak vyrovnat dluhy

Už jsme zmínili, že Filip toužil po jejich pokladu. Důvod byl zcela prozaický – panovník měl hluboko do kapsy a templářské peníze viděl jako vynikající způsob přilepšení si. Templáři byli totiž historicky předehrou bank. Sami peníze nejen hromadili, ale i půjčovali dalším organizacím i jednotlivcům.

K těmto jednotlivcům navíc patřil i on sám, takže doslova zabil dvě mouchy jednou ranou. Jak potvrzuje web Memento Historia, oficiálním důvodem zákroku panovníka bylo „neposkytnutí příspěvku na jeho válečné výdaje“, šlo ale přirozeně jen o záminku. Část majetku sice králi připadla, zbytek pokladu ale dodnes obestírá tajemství. Jak ohledně jeho složení, tak i dalších osudů.

Mohlo by vás zajímat:

Kvíz z první republiky: Otestujte se, jak dobře znáte éru vzniku Československa