V neděli to bude přesně 84 let, kdy havajské nebe zčernalo kouřem a Tichomoří se proměnilo v bojiště. Japonský útok na Pearl Harbor měl srazit Spojené státy na kolena a zajistit císařství nadvládu nad Asií. Admirál Isoroku Jamamoto naplánoval vojenský majstrštyk. Uvnitř ale tušil, že tenhle hazard nemůže vyjít. Jeho letci sice proměnili americkou flotilu v hromadu šrotu, zároveň ale podepsali rozsudek smrti pro vlastní impérium. Místo rychlého vítězství totiž Japonsko vtáhlo do války průmyslový kolos, který ho nakonec rozdrtil.
Hra o čas a ropu
Válka v Pacifiku nezačala jako nějaký bláznivý nápad generála. Japonsko v roce 1941 zoufale potřebovalo suroviny pro svou vleklou válku v Číně. Spojené státy však v reakci na japonskou agresi v Indočíně zmrazily císařství účty a uvalily embargo na vývoz ropy. Císařské námořnictvo stálo před brutální volbou. Buď se stáhnout a ztratit tvář, nebo zaútočit a získat zdroje v jihovýchodní Asii silou. Námořnictvo přitom varovalo dvůr, že při stávající spotřebě 400 tun denně má zásoby paliva jen na dva roky.
Rozhodnutí padlo 1. prosince 1941. Admirál Jamamoto nechal vyslat flotile kódovanou zprávu „Vystupte na horu Niitaka 1208“, což byl signál pro útok stanovený na 8. prosince japonského času. Jamamoto přitom nebyl zaslepený fanatik. Své kolegy varoval, že může zajistit nanejvýš šest měsíců trvající sérii vítězství, poté už bude americká průmyslová převaha drtivá.
Zpackaná diplomacie a den hanby
Tokio sázelo na moment překvapení. Chtěli ale zůstat gentlemany a vyhlásit válku těsně před prvním výstřelem. Tento plán však totálně selhal kvůli byrokracii. Japonský velvyslanec Kičisaburo Nómura měl ve Washingtonu potíže s dešifrováním dlouhé zprávy a na ministerstvo zahraničí dorazil až ve 14:05, tedy více než hodinu po dopadu prvních bomb.
Americký ministr zahraničí Cordell Hull už o masakru věděl. Japonského diplomata si proto vychutnal. „Za celých 50 let své veřejné služby jsem nikdy nespatřil dokument, který byl více naplněn hanebnou licoměrností a překrucováním,“ vmetl Hull velvyslanci do tváře. Prezident Franklin D. Roosevelt následně v Kongresu označil 7. prosinec za den, který „zůstane dnem hanby“. Izolacionismus a nechuť Američanů válčit byly v tu vteřinu mrtvé.
Tora Tora Tora a zkáza bitevních lodí
Útok proběhl přesně podle plánu. V neděli ráno 7. prosince v 7:53 odvysílal velitel letky Micuo Fučida signál „Tora Tora Tora“ (tygr, tygr, tygr), který potvrzoval dokonalé překvapení nepřítele. Na americkou základnu se vrhlo přes 350 letounů ve dvou vlnách. Japonci byli skvěle připraveni a vyřešili i problém s mělkým přístavem, pro který vyvinuli speciální dřevěné stabilizátory na torpéda.
Výsledek byl děsivý. Bitevní loď USS Arizona explodovala po zásahu pumou vyrobenou z průbojného dělostřeleckého granátu a v jejím vraku zahynulo 1177 námořníků. USS Oklahoma se po zásahu pěti torpédy převrátila a pohřbila v útrobách 429 mužů. Celkem si útok vyžádal 2403 amerických životů, zatímco Japonci ztratili jen 29 letadel.
Strategická chyba, která zachránila Ameriku
Japonské vítězství mělo jeden obří háček. V přístavu chyběly letadlové lodě Enterprise, Lexington a Saratoga, které se staly hlavní silou v pozdějších bitvách. Admirál Nagumo se navíc rozhodl nevyslat třetí vlnu útočníků. Ušetřil tak přístavní infrastrukturu, doky a především obří zásoby paliva. V Pearl Harboru zůstalo nepoškozených 54 nádrží s 550 000 tunami ropy.
Americký admirál Chester Nimitz později prohlásil, že zničení těchto zásob by prodloužilo válku o další dva roky. Japonci sice dosáhli velkého taktického vítězství, zároveň tím ale prohráli válku, jak později uznal i jeden z velitelů útoku Čiuči Hara. Císařství dojelo na vlastní pýchu. Podcenili americkou buldočí povahu. Spojené státy se otřepaly a s heslem „Remember Pearl Harbor“ vyrazily na krvavou cestu, která skončila až v ruinách Hirošimy a Nagasaki.
