Naprosto unikátní systém privatizace státního majetku, který dodnes rozděluje společnost. Šlo o pokus transformovat po pádu komunismu, a především státní vlastnictví podniku na ekonomiku tržní. Kuponová privatizace se rozběhla 1. listopadu 1991, přičemž měla celkem dvě vlny, konkrétně v letech 1992 až 1994.
Otcové privatizace
V roce 2017 zemřel jeden z otců tohoto procesu, ekonom a bývalý ministr Tomáš Ježek. Dalšími jsou Dušan Tříska a Václav Klaus. Právě Ježek byl otcem samotné základní ideje. „On se nezříkal toho autorství, hájil by to i dnes, ale připouštěl, že to nemůže být jediná ani dominantní metoda,“ uvedl pro iRozhlas ve vzpomínce na jeho smrt Petr Pithart.
Množství a čas
Někteří kritikové kuponové privatizace uvádí privatizaci provedenou britskou političkou Margaret Thatcherovou. Ta však probíhala ve zcela jiném režimu, privatizace menšího množství podniků probíhala 11 let (1979-1990). U nás bylo potřeba v ekonomicky šibeničním termínu zprivatizovat podniky za skoro 400 miliard.
Reforma ekonomiky byla po euforii z převratu tou nudnější, ale mnohem podstatnější povinností. Socialismus neznal volný trh, Klaus a další tudíž řešili možnosti nutného nastartování kapitalismu.
Příležitost pro každého
Základ byl jednoduchý. Jak dobře ukazuje scéna z hraného dokumentu České století, lidé si mohli za tisíc korun koupit kuponovou knížku. Pomocí kuponů pak mohli získat podíly ve firmách, nebo rovnou celé podniky. Ale proč vlastně takovou věc, a ne normální koupě?
Protože prakticky žádné české domácnosti neměly naspořený kapitál. Kvůli předchozímu systému řízení také chyběla elementární ekonomická znalost. Ne však u každého, což nahrávalo bývalým vekslákům a dalším pochybným existencím. Tedy těm, kteří se i v socialismu naučili „chodit“ ve financích. Bylo tak potřeba najít způsob, jak majetek vlastně rozdat, protože prodat se nedal.
Bohatí jedinci versus zbytek
Právě dvě vlny „kuponovky“ tak zrodily první české miliardáře v čele s Petrem Kellnerem. Mnoho lidí z toho vyšlo naopak zcela naprázdno. Někteří prodali svoje knížky za příslib, zisku, jiní je uplatnili, ale bez dlouhodobé strategie. „Jsou lidé, kteří byli ve správný čas na správném místě. Nespravedlivé samozřejmě je, pokud měl někdo výhodu přístupu k bankám,“ vzpomínala na ekonomické kauzy v roce 2019 novinářka Jana Klímová.
Slunce, seno, jahody slaví 41 let: Cenzura, stížnost drah, muž v posteli, pes Růžičkové a rodinné vazby
Nejznámějším případem cesty na špici finančnictví je nepochybně Viktor Kožený. Ten přišel s revolučními Harvardskými fondy. Sloganem „jistota desetinásobku“ nalákal více jak 800 tisíc lidí, kteří mu své knížky svěřili. Za tisícovou cenu původní knížky sliboval za rok deset tisíc, což byly tehdy cca tři platy. Pak odjel na Bahamy „na dovolenou“ a už se nevrátil.
Dodnes kontroverzní
Celý proces zůstává dodnes silně kontroverzní, například bývalý prezident Miloš Zeman ji nazval „podvodem století“. Podle jejích autorů byla základní myšlenka správná. Například Ježek viděl velký problém v dalších letech, kde neexistovala dostatečná legislativa regulující kapitálový trh. „Za to, co jsem udělal, bych si dal jedničku, ale za celou kuponovou privatizaci tak čtyři mínus,“ shrnul ji v roce 2010 Ježek v rozhovoru pro Lidovky.
Celé podnikatelské prostředí se totiž teprve rodilo včetně všech zákonů a předpisů. Transformace státu probíhala v šibeničním termínu na všech úrovních najednou. Pokud bychom tedy adaptovali přísloví o lese a třískách, tady létaly vzduchem celé větve a pařezy. Otázkou ale zůstává, jak to v tehdejších podmínkách udělat jinak…
Okupace Československa: Jak Kreml rozhodl o vpádu vojsk v srpnu 1968 za 43 minut
Zdroje: Newstream, SeznamZpravy, iRozhlas, Lidovky, RozhlasWave, Aktualne, Youtube
.JPG){kind=link}