Měl mozek, který mu záviděl i Albert Einstein. Viděl chyby tam, kde ostatní viděli dokonalost. Přesto Kurt Gödel, rodák z brněnské Pekařské, nedokázal vyřešit rovnici vlastního života. Dnes je to přesně 48 let, co jeden z největších logiků historie vydechl naposledy. Důvod? Dobrovolně vyhladověl na váhu devítiletého dítěte.
Když se řekne matematika, většina z nás si představí nudné rovnice ve školní lavici. Pro Kurta Gödela to ale byl svět, kde hledal absolutní pravdu. Narodil se v Brně, v době, kdy město ještě dýchalo rakousko-uherskou atmosférou. Jeho otec, ředitel textilky, byl pragmatik, ale malý Kurt byl jiný. Říkali mu „Pan Proč“. Nic mu nestačilo jen tak odkývat. Všechno muselo dávat smysl.
Už jako kluk, který chodil do školy v dnešní Opletalově ulici, udivoval okolí. Nejen tím, jak rychle mu to pálilo, ale svou až chorobnou pečlivostí. Kdo by tehdy tušil, že tenhle tichý chlapec jednou zbourá jistoty celého vědeckého světa.
Zboural jim domeček z karet
Představte si, že stavíte dům a jste přesvědčení, že má ty nejpevnější základy na světě. A pak přijde pětadvacetiletý mladík, kopne do jednoho kamene a celé vám to spadne na hlavu. Přesně to Gödel udělal matematikům.
Do roku 1931 žili vědci v iluzi, že matematika je dokonalá a všechno se v ní dá logicky dokázat. Gödel jim ale svými větami o neúplnosti vytřel zrak. Dokázal, že existují pravdy, které sice platí, ale v rámci systému se nedají dokázat. Pro laika to zní jako slovíčkaření, pro matematiky to byla rána na solar. Ukázal jim, že i svět čísel má své limity. Vlastně tím řekl, že nikdy nebudeme vědět úplně všechno.
Jediný parťák pro Einsteina
Když se Evropa začala měnit pod tíhou nacismu, Gödel s manželkou Adele sbalili kufry. Přes Rusko a Japonsko utekli až do amerického Princetonu. A tady začíná ta lidštější část jeho příběhu. V institutu se potkal s Albertem Einsteinem.
Byla to zvláštní dvojka. Rozcuchaný, věčně vtipkující Einstein a vedle něj vážný, hubený Gödel, který i v létě nosil teplé oblečení a šálu. Einstein se netajil tím, že do práce chodí hlavně proto, aby mohl Gödela doprovázet domů. Byli si rovni. Gödel pro svého přítele dokonce vymyslel matematický model vesmíru, který teoreticky umožňuje cestování časem do minulosti. Byla to jejich hra, intelektuální ping-pong dvou géniů.
Manželka jako ochutnávač
Jenže zatímco v logice byl Gödel králem, v realitě byl ztracený. Trpěl těžkou hypochondrií a paranoií. Celý život se bál, že ho někdo otráví. Nebyl to jen nějaký rozmar, byla to obsese, která mu ničila život.
Jediný člověk, kterému věřil, byla jeho žena Adele. Byla jeho kotvou. Musela mu každé jídlo připravit a hlavně – musela ho před ním ochutnat. Teprve když viděl, že Adele nepadla k zemi, vzal si sousto i on. Byl na ní závislý víc, než si byl ochotný připustit.
Před smrtí měl 29 kilo
Konec přišel ve chvíli, kdy tento systém selhal. Adele na konci roku 1977 vážně onemocněla a skončila v nemocnici. Gödel zůstal sám. Bez svého „ochutnávače“ propadl panice. Odmítal jíst cokoliv, co mu kdokoliv podal. Nevzal si jídlo od přátel, od lékařů, od nikoho.
Jeho geniální mozek, který dokázal analyzovat strukturu vesmíru, nedokázal zpracovat tak jednoduchou věc, jako je talíř polévky. Doslova se ztrácel před očima.
Zemřel 14. ledna 1978 v princetonské nemocnici. Lékařská zpráva byla stručná a děsivá: podvýživa a vyhladovění. V době smrti vážil dospělý muž pouhých 29 kilogramů.
Brno na něj ale nezapomnělo. V Pekařské ulici má pamětní desku, kousek od místa, kde to všechno začalo. Je to memento muže, který sice rozuměl nekonečnu, ale nedokázal přežít vlastní strach.
