V březnu 2005 dosedl na ranvej v kansaské Salině muž, který strávil necelé tři dny v kokpitu stísněném jako stará plechovka. Steve Fossett tehdy uzavřel kapitolu letectví a stal se prvním člověkem, jenž obletěl planetu sólo a bez jediného mezipřistání. Za tímto výkonem stála kombinace miliardářského hazardu a precizního inženýrství z dílny Burta Rutana.
Inženýrský triumf z kompozitů
Fossett nebyl žádný romantický snílek, spíš chladnokrevný počtář s chutí riskovat. Letoun GlobalFlyer navrhl Burt Rutan, konstruktér, který se nebál uhlíkových vláken a neforemných křídel, která musela unést tuny kerosinu. Trup stroje tvořila v podstatě obří palivová nádrž s malým otvorem pro pilota, kde se Fossett vypořádal s nedostatkem místa i kyslíku. Celá konstrukce vážila méně než samotné palivo, což z letadla dělalo létající bombu s velmi jemným řízením, reagujícím na každý závan větru ve vysokých výškách.
Žízeň v oblacích
Krátce po startu přišla studená sprcha v podobě poruchy palivových senzorů, které ukazovaly úbytek drahocenné tekutiny. Fossett se musel rozhodnout, zda misi odpíská hned nad Pacifikem, nebo vsadí na fakt, že jde o chybu měření a nikoliv o trhlinu v systému. Vybral si nejistotu a pokračoval dál, krmen jen energetickými koktejly a občasným douškem vody. Tlak na psychiku byl v ten moment drsnější než turbulence nad Himálajem, které se strojem cloumaly jako s papírovou vlaštovkou.
Spánek jako luxus
Udržet pozornost po dobu 67 hodin vyžaduje víc než jen silnou kávu. Fossett využíval metodu mikrospánku, kdy si dovolil zavřít oči maximálně na pár minut, aby automatika stihla korigovat kurz nad nekonečnými oceány. V kabině se teplota měnila podle toho, jak zrovna pralo slunce do plexiskla, a hluk motoru Williams FJ44 nedal pilotovi ani na vteřinu vydechnout. Každý pohyb kniplu vyžadoval rozvahu, poněvadž únava v takové výšce tlumí reflexy spolehlivěji než litr levné whisky.
Když se stroj konečně přiblížil k americkému pobřeží, zbývalo v nádržích palivo jen na dojezd k ranveji. Fossett přistával s vědomím, že pod ním leží technika za miliony dolarů, která splnila svůj jediný účel. Na zemi ho nečekaly jásající davy, ale pocit úlevy, že ta nekonečná šedivá obloha skončila pod koly podvozku. Celou štreku obletěl průměrnou rychlostí 550 kilometrů za hodinu, což je na jednomotorový tryskáč v těchto podmínkách solidní fofr.
Konec éry individuálních dobrodruhů
Tento let znamenal vrchol éry osamělých vlků, kteří si mohli dovolit financovat vlastní sny o rekordech. Fossett cestu vnímal jako logické vyústění svých předchozích pokusů v balonu, kde mu vítězství často unikalo o vlásek kvůli vrtochům počasí nebo technickým závadám. Stroj GlobalFlyer byl postaven pro jeden jediný cíl a jeho existence skončila v expozici muzea, kde dnes působí jako relikt z jiné doby.
Dnešní rekordy se už častěji odehrávají v laboratořích nebo při testování autonomních systémů, které nepotřebují jíst ani spát. Fossettův výkon tak získal punc posledního velkého gesta člověka proti přírodě, kdy stěžejním bezpečnostním prvkem byla pilotova vůle. Fossett tehdy dokázal, že i v době satelitní navigace záleží na tom, kolik nepohodlí dokáže lidské tělo v úzkém kokpitu snést. Jeho smrt o dva roky později při rutinním letu nad Nevadou jen podtrhla křehkost podobných dobrodružství.
Fossett nakonec zmizel 3. září 2007 při rutinním vyhlídkovém letu nad nevadskou pouští, ze kterého se už nikdy nevrátil. Odstartoval v lehkém stroji Bellanca Super Decathlon z ranče svého přítele a jeho stopa na dlouhé měsíce zcela vychladla. Rozsáhlé pátrání po troskách letadla skončilo neúspěchem, přestože se do akce zapojily stovky dobrovolníků i armádní složky s nejmodernější technikou. Teprve po roce našel náhodný chodec v pohoří Sierra Nevada pilotovy osobní věci a zbytky stroje rozmetané v těžko přístupném terénu. Vyšetřovatelé určili za příčinu neštěstí silné vertikální proudy vzduchu, které letoun srazily k zemi, a smrt dobrodruha byla podle pitevní zprávy okamžitá.
👉🏻 Osudy dalších historických osobností.
