Lékařské bizarnosti 20. století: Ženská hysterie se léčila vyvrcholením a dětský kašel heroinem

Zatímco dnes se bojíme éček v potravinách, naše prababičky dávaly dětem na kašel sirup s heroinem a lékaři v reklamách tvrdili, že kouření prospívá zdraví. Děsivá historie medicíny je plná omylů, nad kterými zůstává rozum stát. Co bylo v minulém století považováno za vrchol vědy, by dnes doktora stálo licenci i svobodu.

Představa návštěvy lékaře v první polovině 20. století připomíná spíše scénář hororu než seriózní vědu. To, co tehdejší kapacity považovaly za pokrok, je z dnešního pohledu nepochopitelné hazardování se životem. Lékárník by vám s úsměvem prodal „konejšivý“ sirup s morfiem a renomovaný neurolog by vám v ordinaci prohnal kus kovu oční jamkou, aby vyřešil vaši špatnou náladu. Nešlo přitom o šarlatánství, ale o postupy schválené úřady.

Sekáčkem do mozku

Jedním z nejděsivějších příkladů slepé uličky medicíny je lobotomie. Ačkoliv s ní portugalský lékař Egas Moniz začal v roce 1935, do extrému ji dovedl až americký neurolog Walter Freeman. Ten se nespokojil se složitým vrtáním do lebky a vyvinul „vylepšení“ prováděné doslova na počkání. K pacientovu mozku se dostal přes oční důlek nástrojem, který původně našel ve své kuchyni – obyčejným sekáčkem na led. Stačilo zvednout víčko, přiložit hrot a udeřit kladívkem.

Lékař pak v hloubce asi pěti centimetrů přerušil nervová spojení v čelním laloku. Celá procedura trvala jen pár minut a pacienti po ní často odjížděli domů taxíkem, jako by šli od zubaře. Výsledky však byly tragické. Z lidí se stávali apatičtí jedinci, kteří sice „nezlobili“, ale jejich osobnost byla nenávratně zničena. Freeman takto osobně „upravil“ mozek více než 3 400 lidem. Tato barbarská praxe byla v řadě zemí zakázána až v 70. letech, ve Francii se poslední zákrok uskutečnil dokonce až v roce 1986.

Heroin místo léku na kašel

Pokud byste v roce 1900 přišli do lékárny s plačícím dítětem, pravděpodobně byste odešli s lahvičkou, která by dnes poslala lékárníka do vězení. Farmaceutický gigant Bayer v roce 1898 uvedl na trh heroin jako bezpečnou a nenávykovou náhradu morfinu. Reklamy zobrazovaly maminky, jak podávají heroin na lžičce dětem s bolavým krkem nebo kašlem. Trvalo roky, než se ukázalo, že lék se v těle mění zpět na morfin a je extrémně návykový.

Ještě před heroinem ale trhu vládl jiný zabiják. Takzvaný „Konejšivý sirup paní Winslowové“ sliboval klidné noci pro unavené rodiče. Obsahoval však velké množství morfia. Děti po něm sice usnuly, ale mnohé se už nikdy neprobudily.

Podobně na tom byl kokain. Ten se běžně přidával do cigaret nebo léků na bolest zubů. Slavný oftalmolog Carl Koller ho zavedl jako lokální anestetikum, ale vedlejší účinky v podobě těžkých závislostí a halucinací na sebe nenechaly dlouho čekat.

Zakuřte si ve zdraví

Zatímco drogy z lékáren postupně mizely, jiný jed se držel na výsluní mnohem déle. Cigarety byly v polovině 20. století symbolem moderního života. Lékaři v reklamách s vážnou tváří tvrdili, že kouření uklidňuje nervy a zlepšuje trávení. V Československu tento trend podporovali i nejvyšší představitelé státu. Prezident Antonín Zápotocký se v jednom z filmových týdeníků nechal slyšet: „Tabák sice není nezbytnou potřebou, ale patří k lepší životní úrovni.“

Propaganda šla tak daleko, že na krabičkách populárních cigaret Partyzánka se skvěl nápis: „Zakuřte si ve zdraví.“ Tento slogan dnes působí jako černý humor, ale tehdy mu lidé věřili. Kouřilo se všude – v nemocnicích, na úřadech i ve studentských posluchárnách. První varovné hlasy o souvislosti kouření a rakoviny plic byly dlouho ignorovány. Teprve v 60. letech se karta začala obracet, ale mýtus o neškodnosti tabáku už měl na svědomí nespočet životů.

Orgasmus a rtuť na předpis

Lékařská věda si v minulosti nevěděla rady ani s intimními problémy. Syfilis, postrach evropských nevěstinců, se po staletí léčil rtutí. Pacienti se tak často otrávili toxickým kovem dříve, než je stihla zničit samotná nemoc. Dobové rčení „jedna noc s Venuší, zbytek života se rtutí“ nebylo jen prázdnou frází.

Mnohem bizarnější byl přístup k ženské hysterii. Pod touto diagnózou se v 19. století skrývalo vše od únavy po podrážděnost. Léčba probíhala v ordinaci, kde lékař pacientku ručně přivedl k vyvrcholení. Protože to pro pány doktory byla fyzicky náročná práce, došlo k vynálezu elektrického pomocníka. Přístroj zvaný Jolly Molly tak paradoxně stál u zrodu dnešních erotických pomůcek. Dnes se těmto postupům možná smějeme, ale je dobré si připomenout, že cesta k moderní medicíně byla dlážděna omyly, které bolely.

Mohlo by vás zajímat:

Petr Vok z Rožmberka: Milovník vína a žen byl ve skutečnosti vládcem s děsivou minulostí