Když v roce 1931 procházeli američtí manželé branami hradu Karlštejn, netušili, že se právě stávají oběťmi největšího realitního podvodu v českých dějinách. Hostil je charismatický šlechtic, který jim hrad nabídl ke koupi. Obchod zpečetila záloha ve výši 30 tisíc dolarů. Problém byl v tom, že „baron“ se ve skutečnosti jmenoval Josef Jelínek a hrad mu patřil asi jako kolemjdoucímu na ulici.
Divadlo pro milionáře
Harry Jelínek, jak si vlašimský rodák říkal, vytvořil pro americké zájemce dokonalou iluzi. Využil svého šarmu, znalosti jazyků a kontaktů ve vysoké společnosti. Ke kontaktu s Američany mu měl dopomoct automobilový závodník Jiří Kristián Lobkowicz. Ten podvodníka představil jako potomka slavného rodu, který se hodlá zbavit rodinného sídla nad Berounkou.
Příprava scény byla mistrovským kusem manipulace. Jelínek namluvil tehdejšímu kastelánovi, že hrad potřebuje na den uzavřít kvůli filmovému natáčení. Do komparzu najal sboristy z divadla, které navlékl do kostýmů služebnictva. Američané, oslnění historickou atmosférou a pohostinností „majitele“, na místě vyplatili astronomickou zálohu. Jelínka už poté nikdy neviděli.
Obchodník s falzy
Život bonvivána Jelínka stál na lžích od samého počátku. Poté, co nedokončil studia medicíny a neúspěšně se živil jako placený společník, se vrhl na obchod s uměním. Jeho starožitnictví v Praze sice nabízelo jména jako Cézanne nebo Matisse, šlo však o kradené věci nebo padělky.
Do roku 1937 čelil neuvěřitelným 501 žalobám. Přesto mu lidé dál věřili. Dokázal totiž každého přesvědčit o své modré krvi a akademických titulech. Jeho drzost neznala mezí. Existuje verze příběhu, podle které se s napálenými Američany náhodou potkal v chorvatském Splitu a stihl jim tam prodat ještě vypůjčenou jachtu za dalších 10 tisíc dolarů.
Tramvaj číslo 1 na prodej
Karlštejn nebyl jediným „státním majetkem“, který Jelínek zpeněžil. V létě 1938 se zaměřil na Čechoameričana pana Nowaka. Jelínek se mu představil jako ředitel firmy provozující pražské tramvajové linky.
Scénář se opakoval. Podplacený průvodčí oslovoval Jelínka „pane řediteli“ a na konci směny mu předal tržbu, aby demonstroval výnosnost podniku. Oslněný investor si s podvodníkem plácl a tramvajovou linku číslo 1 koupil za 4 tisíce dolarů. Podvedení kupci většinou trestní oznámení vůbec nepodali. Strach z ostudy a poškození obchodní pověsti byl silnější než touha po spravedlnosti.
Temný konec šarmantního hráče
Všechny historky o Jelínkových kouscích mají hořkou pachuť. Okouzlující hochštapler se totiž s příchodem okupace stal nadšeným kolaborantem. Od prvního dne se netajil nacistickými názory a začal spolupracovat s gestapem.
Své nakladatelství zneužil k vydávání antisemitské a propagandistické literatury. Luxusní život si udržoval i za cenu udavačství. Na jaře 1945 ale pochopil, že karta se obrací, a uprchl za hranice. Přestože na něj byl v Československu vydán zatykač, dožil v pohodlí v Německu a Itálii. Král podvodníků zemřel pravděpodobně v roce 1986, aniž by kdy za své činy zaplatil.
