Slova o zatčení znamenala pro tisíce lidí absolutní konec dosavadního života. Dveře vyšetřoven StB se zabouchly a začal promyšlený proces fyzické i psychické destrukce. Cílem systému bylo zlomit člověka za každou cenu a donutit ho k lživému doznání.
Zdi nasáklé krví
Výslechy probíhaly ve specificky upravených prostorech. Běžná vyšetřovací místnost byla vykachlíkovaná a v podlaze měla zabudovaný odtokový kanálek na krev a výkaly. V rohu stála miniaturní stolička pro vězně. Dozorci vyslýchaného často připevnili řetězem za nohu k železnému kruhu v podlaze, případně mu pouty zafixovali ruku ke stropu.
Pověstná místa utrpení se nacházela po celé republice. Těžké zločiny se odehrávaly v pražské Bartolomějské ulici, v ruzyňské věznici nebo v takzvaném „domečku“ na Hradčanech. Další brutální výslechy zažívali lidé v Uherském Hradišti, Valdicích, Klatovech i Litoměřicích.
Vyšetřovatelé si sedli ke stolu a samotnou špinavou práci přenechali milicionářům nebo vojákům základní služby. Ti vězně mlátili pěstmi, kopali do nich, přeráželi jim nosy a pálili je cigaretami. Bestiální praktiky zahrnovaly i vytrhávání nehtů, drcení prstů nebo přibližování rozžhaveného železa k očím.
Temnice a noční kolotoč
Psychický nátlak šel ruku v ruce s fyzickou likvidací. Dozorci aplikovali takzvaný kolotoč. Vězeň musel pochodovat v kruhu a bachaři ho u toho nepřetržitě tloukli mokrým ručníkem. Výslechy trvaly i dvaadvacet hodin v kuse. Vyslýchaný stál v pozoru a v případě zhroucení ho probrala ledová voda s tvrdými fackami.
Spánek v podstatě neexistoval. V noci museli vězni hlásit svou přítomnost v pravidelných čtvrthodinových intervalech. Nepoddajné jedince čekal přesun do temnice. Šlo o ledový sklep bez oken, topení, vody a možnosti lůžka. Lékaři se na mučení podíleli podáváním drogy zvané scopolamin pro naprosté ochromení mysli.
Bohumil Doubek
Násilí představovalo základní pracovní nástroj a nadřízení ho na školeních tvrdě vyžadovali. Vrchní vyšetřovatel tehdejší praxi popsal zcela jasně. „Poradci bylo zdůrazňováno, že je nutno vyšetřovance nervově vyčerpat a přesvědčit je o tom, že již nemají žádnou naději na záchranu a jen doznání jim může zajistit alespoň nepatrné výhody,“ řekl Bohumil Doubek, jak informuje web politictivezni.cz.
Josef Kycka
Elektřina fungovala jako běžný donucovací prostředek a dozorci napojovali proud přímo ze zásuvek o napětí 220 voltů. Politický vězeň Josef Kycka zažil tuto brutální metodu pod maskou běžné osobní hygieny. Po třech měsících bez mytí ho příslušníci StB odvedli do koupelny s teplou vodou.
Vidina čisté vany ho na chvíli uklidnila. Realita ale přinesla nefalšované peklo. Kycka se svlékl a vstoupil do připravené lázně. Dozorci okamžitě pustili do vody elektrický proud. Bolest zasáhla celé tělo v obrovské intenzitě. „Mrkal jsem, huba mi lítala, teď ruce, nohy… vypadl jsem z té vany ven, ale to byla v každém kloubu taková rána,“ popsal Kycka pro již zmíněný web zážitek s elektřinou připojenou na vanu.
Svalové křeče ho vymrštily ven na podlahu. Mučení pod elektrickým napětím zanechávalo na lidech trvalé následky a zcela ničilo jejich nervovou soustavu.
Julie Hrušková
Estébáci neměli slitování ani s těhotnými ženami. Zadržená Julie Hrušková čekala dítě s americkým vojákem a její výslech se proměnil v surová jatka. Vyšetřovatelé ji chytili a tloukli její hlavou o stůl i o dřevěnou skříň, kterou měli zrovna po ruce.
Tvrdé rány a smýkání po místnosti vedly k fatálním následkům. „Byla jsem už ve třetím měsíci a potratila jsem. Nechali mě tři dni krvácet do úplného vysílení. Celé oddělení věznice se bouřilo a žádalo pro mě pomoc,“ uvedla Hrušková. Plod se nakonec zachránit nepodařilo.
Státní aparát zkrátka potřeboval lidské trosky, které před soudem mechanicky odříkají předem naučené lži.
.jpg){kind=link}