Ve třicátých letech minulého století se na Floridě odehrál případ, který dodnes patří k nejpodivnějším v dějinách americké justice. Carl Tanzler, který si později říkal Carl von Cosel, žil sedm let s mrtvým tělem ženy. Do té se zamiloval během její nemoci.
Lékař z Key Westu a jeho představy o osudové lásce
Rodák z Drážďan Carl Tanzler už jako malý tvrdil, že ve snech vídá ženu, která mu byla předurčena, a také postavu příbuzné, údajné hraběnky von Cosel. O sobě říkal, že má zvláštní schopnost předvídat osud.
V dospělosti odešel do Austrálie, tam pak nějaký čas pracoval jako meteorolog. Po první světové válce se přesunul do Spojených států, usadil se na Floridě. V nemocnici v Key Westu začal pracovat jako technik na rentgenu.
V dubnu 1930 do nemocnice přivedli dvaadvacetiletou Marii Elenu Milagro de Hoyos. Lékaři u ní diagnostikovali tuberkulózu. Tehdy to bylo prakticky nevyléčitelné onemocnění. Carl, tehdy padesátiletý, tvrdil, že právě ona je dívkou z jeho dřívějších vizí. Začal jí nosit dárky, zajišťoval domácí léčbu a prohlašoval, že ji miluje. Elena jeho city neopětovala, ale souhlasila s nabízenou pomocí.
Smrt, mauzoleum a tajné odnesení těla
Elena v říjnu 1931 zemřela. Carl se nabídl, že zaplatí pohřeb. Nechal pro ni zbudovat nadzemní hrobku na hřbitově v Key West. Měl také klíč od jejího mauzolea, které v noci pravidelně navštěvoval. Tvrdil, že s ní v duchu rozmlouvá.
V roce 1933 její tělo z hrobky tajně odvezl domů. Tam z něj postupně vytvořil jakousi figurínu. Rozkládající se tělo spojil dráty, do očnic nasadil skleněné oči a kůži nahradil hedvábím s voskem. Používal parfémy a konzervační látky, aby zakryl zápach. Tělo oblékal a ukládal do své postele.
Tohle trvalo sedm let. Carl s tělem tančil, měnil mu šaty, připravoval jídlo a podle některých pozdějších zpráv vytvořil i náhradu pohlavních orgánů. Tvrdil ale, že se žádného zneuctění nedopustil.
Odhalení, vyšetřování a reakce veřejnosti
Podezření vyvolalo jeho chování. Přestal chodit na hřbitov, pravidelně nakupoval dámské oblečení a silně parfémované látky. Jeden chlapec ho viděl tancovat s figurínou. V roce 1940 přišla do jeho domu sestra zesnulé Eleny. Carl jí tělo bez zaváhání ukázal.
Byl zatčen za znesvěcení hrobu a nelegální manipulaci s tělem. Při vyšetření byl shledán příčetným, ale soud nakonec obvinění stáhl. V té době totiž podobné činy nebyly výslovně trestné. Tělo Eleny bylo znovu pohřbeno na neoznačeném místě.
Veřejnost se postavila na Carlovu stranu. Jeho čin vnímala jako důsledek silného citu. Lidé mu psali dopisy a účastnili se veřejné prohlídky těla, kterou umožnil místní pohřební ústav. Účastnily se jí tisíce lidí, včetně školních dětí.
Carl se po procesu odstěhoval do města Zephyrhills, kde žil z podpory své bývalé manželky Doris. Vyrobil si novou figurínu Eleny a tvrdil, že je s ním stále. Zemřel v roce 1950. V době úmrtí měl vedle sebe figurínu s odlitek obličeje své osudové ženy.
