14. března 1939 přestal existovat stát, který se po Mnichovu kymácel v základech. Emil Hácha v Berlíně sledoval konec veškerých iluzí a Jozef Tiso v Bratislavě vyhlásil samostatnost Slovenska. Mapa střední Evropy se během pár hodin překreslila podle diktátu Adolfa Hitlera. Začala éra, která na dlouhá léta definovala český i slovenský osud.
Bratislavský zlom
Jozef Tiso v bratislavském sněmu vyhlásil samostatný Slovenský stát krátce po poledni. Poslanci povstali z lavic a odhlasovali konec společné vazby s Prahou, která v tu chvíli už fakticky neovládala ani vlastní hranice. Berlínský nátlak na slovenské politiky nabral v předchozích dnech na intenzitě a hrozba rozdělení území mezi sousedy sehrála hlavní roli. Slovenská reprezentace zvolila cestu menšího zla a přijala suverenitu pod ochranou Říše.
Berlínské ultimátum
Prezident Emil Hácha cestoval vlakem do německého hlavního města, aby čelil nejostřejšímu diplomatickému tlaku své kariéry. Adolf Hitler na starého a nemocného muže v Říšském kancléřství křičel a vyhrožoval srovnáním Prahy se zemí pomocí letectva. Hácha po srdeční slabosti nakonec podepsal dokument, kterým vložil osud českých zemí do rukou německého vůdce. Tímto aktem skončila suverenita zbytků československého území.
Příjezd okupačních vojsk
První německé jednotky Wehrmachtu překročily hranice už 14. března večer v oblasti Ostravska, aby zajistily tamní vítkovické železárny. Hlavní vlna okupace se však rozlila do vnitrozemí až ráno 15. března za hustého sněžení a ostrého větru. Kolony nákladních aut a motocyklů směřovaly k velkým městům, kde se setkávaly s mlčenlivým a rezignovaným odporem obyvatelstva.
Obsazená Praha působila omráčeným dojmem a lidé sledovali kolony obrněných vozů projíždějících po Václavském náměstí. Vojáci v šedých uniformách okamžitě zabírali strategické budovy, kasárna i nádraží, aby zamezili jakémukoliv pokusu o organizovaný odpor. Nad Pražským hradem brzy zavlála vlajka s hákovým křížem a město se probudilo do mrazivého rána nové politické reality.
Každodennost v nové realitě
Život v protektorátu, který Adolf Hitler oficiálně vyhlásil 16. března, nabral pachuť nejistoty a strachu. Úřady okamžitě zavedly jízdu vpravo, což v pražských ulicích způsobilo počáteční chaos mezi řidiči i chodci zvyklými na staré pořádky. Na nárožích se objevily vyhlášky v němčině a češtině, které definovaly nové hranice svobody a povinností obyvatelstva.
Pekárny dál pekly chleba a v hospodách se dál točilo pivo, ale hovory u stolů utichly a nabyly na opatrnosti. Lidé si narychlo měnili úspory, protože kurz koruny k říšské marce byl stanoven v drastickém nepoměru, který okamžitě ožebračil českou střední třídu. Každodenní shon v centru měst přerušovaly jen hlídky gestapa, které se začalo zabydlovat v zabaveném Petschkově paláci.
Tato březnová změna režimu odstartovala šestileté období, které prověřilo charaktery i schopnost přežít v totálním područí. Slovenská republika si zachovala formální atributy státnosti, ale její politika zůstala navázána na německé válečné cíle. Rozchod obou národů v roce 1939 sice působil jako definitivní tečka, historie však o pár let později napsala úplně jinou kapitolu.
.jpg){kind=link}