Láska dokáže člověka dohnat k šílenství, ale v případě Toni Jo Henry ji dovedla až na elektrické křeslo. Pohledná žena, která se pro svého manžela rozhodla obětovat vše, se zapsala do historie Louisiany krvavým písmem. Místo romantického vysvobození své životní lásky z vězení chladnokrevně popravila nevinného muže, který jí jen nabídl pomoc. Když si pro ni přišla spravedlnost, neprojevila lítost nad zmařeným životem. Slzy jí tekly teprve ve chvíli, kdy jí kat začal stříhat její pěstěné vlasy.
Osudové setkání v nevěstinci
Život se s ní nemazlil. Annie Beatrice McQuiston, jak se původně jmenovala, přišla v šesti letech o matku a dětství strávila v bídě a pod tvrdou rukou násilnického otce. Útěk z domova ji ale nezachránil. Skončila v nevěstinci, kde její tělo i mysl devastoval alkohol a kokain. Z bahna ji vytáhl až Claude „Cowboy“ Henry. Bývalý boxer a kriminálník se do ní zamiloval, zamkl ji v hotelovém pokoji a drsnou metodou ji dostal ze závislosti.
Vzali se v listopadu 1939 a Toni Jo věřila, že konečně našla štěstí. Realita ji však brzy dohnala. Cowboye dostihla minulost v podobě obvinění z vraždy v Texasu. Soud byl neúprosný – padesát let natvrdo. Pro Toni Jo to byl konec světa. Rozhodla se, že svého muže nenechá shnít za mřížemi. Proto vymyslela zoufalý plán na jeho osvobození. Jenže potřebovala peníze na zbraně a úplatky. A byla ochotná pro ně zabíjet.
Krvavý Valentýn
Spojila se s recidivistou Haroldem „Arkie“ Burksem. Jejich plán byl prostý, ale brutální: vyloupit banku. K tomu však potřebovali rychlé auto. Na Valentýna roku 1940 si vyhlédli Ford V8 Coupe, který řídil Joseph P. Calloway. Tento muž udělal osudovou chybu – zastavil stopařům. Toni Jo a Arkie ho pod hrozbou zbraně donutili změnit směr a odvezli ho na opuštěnou cestu za město.
To, co následovalo, otřáslo i otrlými policisty. Toni Jo přinutila Callowaye vystoupit, svléknout se do naha a kleknout si za stoh slámy. Poručila mu, aby se pomodlil. Zatímco muž prosil o život, střelila ho z bezprostřední blízkosti revolverem ráže 32 přímo do hlavy.
Calloway zemřel okamžitě. Toni Jo a Arkie nechali jeho tělo v poli a ujeli v kradeném voze. Její komplic, vyděšený chladnokrevností své parťačky, ji krátce nato opustil. Toni Jo se vrátila do Shreveportu, kde se svěřila policii. Místo lítosti však projevila jen pragmatismus. Věřila, že to byla nutná oběť pro záchranu jejího manžela.
Chladnokrevná celebrita
Soudní proces se stal senzací. Média fascinovala kombinace její krásy a absolutní absence morálky. Toni Jo si užívala pozornost, pózovala fotografům a spoléhala na to, že porotu okouzlí. Během tří procesů se snažila svalit vinu na svého komplice, ale důkazy byly neprůstřelné.
Když se jí novináři ptali na svědomí, její odpověď mrazila. O své oběti prohlásila: „Věřím, že můj život má pro mě stejnou cenu jako ten jeho pro něj.“ Nikdy neprojevila skutečnou lítost nad tím, že vzala otce od rodiny. Jediné, co ji zajímalo, byl Cowboy a její vlastní osud. I přes opakovaná odvolání si nakonec vyslechla definitivní rozsudek smrti.
Poprava v suterénu
Den zúčtování nastal 28. listopadu 1942. Louisiana tehdy změnila způsob poprav z oběšení na elektrické křeslo. Toni Jo se měla stát první a jedinou ženou ve státě, která na něm zemře. I v cele smrti si udržovala masku cynické celebrity. Když ji fotograf požádal o snímek, prohodila: „Usmála jsem se dvakrát, pane. Máte vůbec tušení, kolik talentu tady dnes přijde nazmar?“
Její ledový klid se zhroutil až ve chvíli, kdy jí oznámili, že jí musí oholit hlavu kvůli elektrodám. To jediné ji skutečně zasáhlo. Plakala a hystericky bránila své vlasy, symbol své ženskosti a krásy. Nakonec jí dovolili jít na smrt s šátkem na hlavě.
Do popravčí komory v suterénu věznice v Lake Charles vstoupila v černých šatech. Když se jí šerif zeptal na poslední slova, odpověděla stroze: „Myslím, že ne.“ O pár okamžiků později jejím tělem projelo 2000 voltů. Žena, která zabíjela z lásky, zemřela sama, zatímco její manžel, pro kterého to všechno udělala, seděl v cele o stovky kilometrů dál.
