V říjnu roku 1414 opustil Jan Hus hrad Krakovec. Netušil, že cesta do Kostnice se stane poslední kapitolou jeho života. Odjel s vírou, že obhájí své učení, ale z návratu se stalo martyrium. Přesně před 611 lety začala jeho pouť k soudu i smrti.
Kazatel z Husince, kterému naslouchala Praha
Jan Hus přišel na svět kolem roku 1370 v Husinci u Prachatic. Syn chudých rodičů se díky výjimečnému nadání dostal na pražskou univerzitu, kde se stal mistrem svobodných umění. Brzy si získal pověst přemýšlivého učence, který mluví jasně, srozumitelně a bez okolků.
V roce 1402 začal kázat v Betlémské kapli v Praze a právě tam našel své stoupence. Mluvil o pravdivé víře, o zodpovědnosti duchovních i o tom, že církev se má starat o duši člověka, ne o jeho peníze. V době, kdy odpustky znamenaly pro církev značnou část příjmů, působily jeho řeči jako tvrdý úder na církevní kasu.
Hus ale nebyl žádný revolucionář, spíš člověk, který bral vážně Bibli a své svědomí. Když ho církevní autority začaly obviňovat z kacířství, reagoval způsobem, který by dnes nazvali přímý a čestný. Chtěl se obhájit. A také proto dobrovolně přijal pozvání na koncil do Kostnice, svolaný římským králem Zikmundem.
Cesta z Krakovce do Kostnice
Bylo 11. října 1414, když z hradu Krakovec vyjel průvod o dvou vozech a třiceti koních. Hus mířil do Německa s glejtem, který mu měl zajistit bezpečí. Na cestě psal přátelům listy, v nichž prosil o modlitbu a naději. Do Kostnice dorazil na konci listopadu. Město bylo plné učenců, duchovních i politiků, kteří přijeli řešit rozkol církve.
Zpočátku se pohyboval volně, scházel se s lidmi a doufal, že dostane možnost obhájit své názory. Jenže koncil ho vnímal jako člověka, který byl už dříve označen za kacíře. Pod záminkou rozhovoru ho odvedli a uvěznili. Nejprve v dominikánském klášteře, později ve věži hradu Gottlieben u Bodamského jezera.
Podmínky věznění byly kruté. Vlhost, chlad, slabá strava a vleklé nemoci ho sužovaly celé měsíce. Hus však psal dopisy, v nichž vyzýval k víře a trpělivosti. „Stůjte v pravdě, kterou jste poznali,“ napsal svým přátelům. Král Zikmund se pokusil o jeho propuštění, ale koncil rozhodl jinak. Moc světská ustoupila moci církevní.
Rozsudek smrti a odkaz
Soudní proces se táhl celé měsíce. Hus čelil obviněním, že popírá autoritu papeže a že učí, že hříšný kněz nebo panovník ztrácí právo rozhodovat o druhých. Snažil se vysvětlit, že mluví o odpovědnosti, ne o vzpouře. Kardinálové mu ale dali jasnou volbu. Odvolat, nebo zemřít.
6. července 1415 byl na břehu Bodamského jezera odsouzen a upálen. Svědci uvádějí, že odmítl poslední nabídku k odvolání a modlil se do poslední chvíle. Z jeho života zbyl popel, ale i věta, která přežila věky: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti.“
Jeho smrt vyvolala v Čechách bouři, která později přerostla v husitské války. O šest století později, v roce 1999, papež Jan Pavel II. vyjádřil lítost nad jeho smrtí a označil ho za reformátora církve. Jan Hus se tak z kacíře v očích středověku proměnil v trvalý symbol odvahy a osobní poctivosti.
.jpg){kind=link}