Příběh Dubčeka: Od naděje pražského jara až po tragický konec na dálnici D1

Říjen 1968 byl pro Alexandra Dubčeka těžký. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy se pomalu začal loučit se svou mocí i nadějemi. Muž, který lidem symbolizoval pražské jaro, skončil nakonec v ústraní. Po revoluci se do politiky vrátil, ale jeho život tragicky skončil na dálnici D1.

Konec pražského jara

Na začátku roku 1968 se Alexandr Dubček stal prvním tajemníkem komunistické strany. Mluvil o změnách a o socialismu. Ten měl být podle něj „lidský“. Lidé mu věřili. Jenže naděje trvala krátce. V noci z 20. na 21. srpna 1968 přijely do Československa tanky.

Po návratu z Moskvy promluvil k národu v rozhlase: „Za každou cenu je třeba zabránit dalšímu utrpení.“ Byl unavený a věděl, že se mu situace vymyká z rukou.

V říjnu už bylo jasné, že přichází konec. Do popředí se dostali jiní, například Gustáv Husák, Vasil Biľak a další. V dubnu 1969 byl Dubček odvolán a začalo období, kterému se říkalo normalizace.

Návrat po roce 1989

Po dlouhých letech mlčení se Dubček znovu objevil až po sametové revoluci. Lidé mu tleskali, volali jeho jméno, někteří ho chtěli vidět i jako prezidenta. Nakonec se stal předsedou Federálního shromáždění.

Byl stále oblíbený, hlavně na Slovensku. V roce 1992 se postavil do čela nové sociálně demokratické strany a znovu se o něm mluvilo jako o možném prezidentovi. Dočkat se ale nestihl.

Smrt na dálnici D1

Prvního září 1992 jel Dubček z Bratislavy do Prahy. U Humpolce dostal jeho řidič smyk a auto vyletělo z dálnice. Alexandr Dubček seděl vzadu. Nebyl připoután a vypadl z auta. Utrpěl těžká zranění a po dvou měsících v nemocnici zemřel. Bylo mu 70 let.

Po nehodě se objevily různé řeči. Že šlo o vraždu, že zmizela jeho aktovka, že v autě něco nesedělo. Vyšetřování ale nic takového neprokázalo. V roce 2000 případ Ministerstvo vnitra uzavřelo. Podle dostupných informací šlo o nehodu.

Místo, kde havaroval, patří mezi nebezpečné úseky dálnice D1. Podobně tam bourali i jiní známí lidé. Je tedy pravděpodobné, že Dubčekova smrt byla smutná náhoda. Ne spiknutí.

Mohlo by vás zajímat:

Neobvyklé chování kosatek se po letech vrátilo do Pugetova zálivu