Car Mikuláš II., jeho choť Alexandra Fjodorovna, pět dětí a čtyři věrní sluhové. Ti všichni byli zavražděni ve sklepě Ipaťjevova domu v Jekatěrinburgu na Urale. Tak padla carská rodina Romanovců a skončila jedna éra v historii ruského národa. Šlo o vrchol řetězce událostí, který začal únorovou revolucí roku 1917. Právě ta donutila cara k abdikaci. Co následovalo? Jaký byl příběh posledního ruského cara?
Autokratický konzervativec
Za vlády Mikulášova otce Alexandra III. se Rusko sice stalo vojensky i průmyslově světovým hráčem, vývoj současně prohloubil politické, a hlavně sociální problémy. Ty kulminovaly revolucí v roce 1905. Právě Alexandrova politika totiž prakticky zabránila Rusku v modernizaci, vlastně tak vytvořil základ svého budoucího pádu.
Car potlačoval jazykovou i kulturní rozmanitost, striktně upevňoval moc panovníka, omezoval občanské svobody. Zásadně taky potlačoval liberální či demokratické myšlení či jakékoli reformy. Sám skonal roku 1894, po něm nastoupil právě Mikuláš II.
S vládou se nepočítalo
Protože byl mladším bratrem, nepočítalo se s jeho usednutím na trůn. Tam se dostal ve věku 26 let, protože Alexandr zemřel předčasně. Šlo o milujícího muže, jemného a dobrosrdečného, současně nerozhodného, slabomyslného a snadno ovlivnitelného. Zkrátka nebyl člověkem do situace, do jaké se dostal.
Protože zastával stejné principy jako jeho otec, bránil čemukoli, co by omezilo jeho moc. Stále blokoval veškeré reformy, svou moc odvozoval od Boha. Vládu mu tak provázela řada krizí, které se vlivem na lid sčítaly. Porážka Ruska v rusko-japonské válce v letech 1904-1905 vedla k první revoluci.
Dočasné reformy
Car byl donucen k reformám a ústupkům, takže vytvořil například dumu, tedy parlament. Zůstal však věrný původnímu modelu vlády a od svých slibů rychle upustil. Držel se tak původních mechanismů a ani neuměl vnímat společenskou náladu.
Pád dynastie
Dlouhodobá nespokojenost vyvrcholila únorovou revolucí z roku 1917. Země pod vedením cara neuměla reagovat na proměny světa, režim sám tak ztrácel legitimitu i podporu elit. Moc ležela v rukou panovníka, frustrovaná společnost byla dlouhodobě striktně rozdělena mezi bohatou šlechtu a chudý lid.
Hilsneriáda před 126 lety: Antisemitský proces, který rozdělil národ a zapsal se do dějin
Nejrůznější nové politické směry se vyznačovaly radikalismem, bez splněných změn nešly pro fyzickou konfrontaci daleko. Jakmile vypukly nepokoje, armáda odmítla proti demonstrantům zasáhnout. Mikuláš II. 15. března abdikoval, v říjnu došlo k nastolení sovětské moci bolševiky.
Symbol režimu
Přestože byla rodina původně odvezena do domácího vězení, bolševici v čele s Leninem je stále brali za hrozbu a ztělesnění minulých pořádků. O popravě rodiny tak rozhodl oblastní sovět (výbor) na Uralu, Moskva to jen potvrdila. Romanovci si navzdory věznění v několika místnostech zachovali určitou úroveň.
V noci z 16. na 17. července 1918 byli všichni probuzeni, měli se obléknout a jít do sklepa. Tam se měli postavit ke zdi, následně přišli popravčí vedení Jakovem Jurovským. Ten přečetl prohlášení o popravě a následovala jatka. První salva zabila cara, jeho ženu a několik sluhů. Šperky skryté v oděvech dětí ale několik kulek odrazily, byly tedy jen raněny. Vojáci je dorazili bajonety, což trvalo dlouhé minuty.
Matení i při likvidaci
Mrtvoly byly odvezeny do lesů asi dvacet kilometrů za městem. Tam je bolševici polili kyselinou, pažbami zbraní rozbili obličeje a všechna těla zakopali. Dvě z dětí, Alexeje a asi Anastázii, pohřbili opodál. Místo by tak mátlo i případného nálezce. Hlavní část ostatků našli v květnu 1979 amatéři.
V roce 1991 byly ostatky exhumovány a totožnost potvrzena na základě DNA textů. Na tom se podílel i britský princ Filip, manžel britské královny Alžbety II. Jeho DNA potvrdila příbuzenský vztah s dynastií Romanovců.
