Začátek devadesátých let přinesl do Československa svobodu. Spolu s ní ale přišly i temné kriminální případy, které svou brutalitou zaskočily i zkušené vyšetřovatele. Dvě mladé dívky z opačných koutů republiky spojil tragický osud a děsivý způsob provedení vraždy. Ten naznačoval odborné znalosti pachatele. Policie dlouho pracovala s verzí obchodu s lidskými orgány a v hledáčku měla muže s přezdívkou Chirurg.
Osudová cesta za snem o Itálii
Dita Hrabánková byla pohledná jednadvacetiletá dívka. Toužila po studiu na vysoké škole a cestování. Protože jí chyběly finance, rozhodla se vycestovat do Itálie jako au-pair. Začala si vyřizovat potřebné dokumenty přes pracovní agenturu. Osudným se jí stal konec května roku 1992. Tehdy se na zastávce autobusu seznámila s neznámým mladíkem. „Říkala mi, že když jela domů, oslovil ji docela sympatický kluk. Neměli moc času, a proto si dali na druhý den sraz,“ vyprávěla dívčina maminka.
Dívka slíbila návrat domů do dvou hodin. Rodina ji už nikdy živou neviděla. Policie okamžitě rozjela pátrání. To skončilo tragickým nálezem v průhonickém parku po dvou týdnech. Tělo mladé ženy leželo u kamenné zdi botanické zahrady. Stav ostatků šokoval i otrlé soudní lékaře. Vrah si počínal s děsivou precizností a dívce chyběly vnitřní orgány.
„Byl to zcela neobvyklý případ na tu dobu. Protože jednak tam bylo neobvyklé otevření těla. Hrudník byl otevřen způsobem jako při pitvách a dále odstranění téměř všech orgánů,“ vzpomínal na případ profesor Jiří Štefan z Ústavu soudního lékařství.
Podezřelé praktiky pracovní agentury
Vyšetřovatelé začali prověřovat děsivou verzi o obchodu s lidskými orgány. Agentura, u které Dita vyplňovala dotazník pro cestu do zahraničí, totiž vyžadovala velmi nestandardní lékařské údaje. Chtěli znát krevní skupinu a vyžadovali mnoho zdravotních vyšetření. Mezi nimi byl i test na HIV. „To nás zaujalo natolik, že jsme začali uvažovat o komerčních důvodech její vraždy. Přesněji řečeno o možnosti odběru orgánů a jejich využití při případné transplantaci,“ řekl profesor Štefan.
Podezření na propojení majitelů agentury s obchodníky s lidmi se však nikdy nepodařilo prokázat. Kriminalisté z pražské mordparty brzy zjistili, že podobný případ řeší jejich kolegové v Ostravě. Pět měsíců před vraždou Dity zemřela v Ostravě-Porubě dvaadvacetiletá Kamila Fajtová. Vracela se v noci domů autobusem se svým přítelem. Během cesty se pohádali. Partner vystoupil dříve a dívka pokračovala k domovu sama potemnělým sídlištěm. Vrah si na ni počkal v malém lesíku nedaleko jejího bydliště.
Brutalita v Ostravě a lhostejnost okolí
Dívka se zoufale bránila a volala o pomoc. Nikdo z obyvatel okolních domů nezareagoval včas. „Okolo jedné hodiny ráno jsem slyšela venku nějaký dívčí hlas, který volal o pomoc. Vyšla jsem na balkon, ale protože byla mlha, tak jsem nic neviděla. To volání jsem slyšela několikrát. Pak už bylo ticho. Tak jsem šla spát,“ přiznala jedna ze svědkyň. Tělo Kamily nalezl náhodný chodec až po osmnácti dnech. Vrah dívku zohavil podobným způsobem jako v pražském případě.
Kromě vyjmutí orgánů jí pachatel odřízl ruce a prsa. „Na těle byla zjevná se*uální manipulace, na oděvu sice kriminalisté našli stopy spermatu, ale v té době se ještě bohužel neprováděla analýza DNA,“ konstatoval Igor Dvořáček, přednosta Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice v Ostravě. Shoda v provedení obou vražd a anatomické znalosti pachatele vedly policii k názoru, že za oběma činy stojí jeden sériový vrah. Spojené vyšetřovací týmy se proto zaměřily na Petra Schimmerleho.
Podezřelý chemik a chybějící důkazy
Tento vysoký blonďák měl přezdívku Chirurg. Často cestoval mezi Prahou a Ostravou. Muž měl za sebou trestní minulost spojenou se se*uální agresí. V roce 1988 napadl ženu v místech, kde později zemřela Kamila Fajtová. Schimmerle byl posedlý chemií a medicínou. To odpovídalo profilu pachatele s anatomickými znalostmi. Během výslechů se choval suverénně. Detektor lži ale odhalil trhliny v jeho výpovědích. Přístroj ukázal, že se Schimmerle v době vraždy pohyboval na místě činu.
Ještě závažnější bylo, že během výslechu prozradil detaily, které policie nezveřejnila. „Podezřelý zná okolnosti případu a děje, které může znát pouze pachatel činu,“ stálo v závěru policejního vyšetření. Tento fakt však mohl sloužit pouze pro operativní práci policie. Jako přímý důkaz u soudu neobstál. Chirurg nikdy nebyl obviněn a spravedlnosti nakonec unikl definitivně. Odstěhoval se do Německa. Tam v roce 1998 zemřel ve vězení. Údajně se předávkoval drogami.
