Jednou z nejvýznamnějších osobností naší historie byla bezesporu Marie Terezie, která byla mimo jiné známá také tím, že se ji během života narodilo neuvěřitelných šestnáct dětí. Za své vládnutí však stihla zavést také robotní patent. Ten vznikl v návaznosti na selské povstání a hladomor v druhé polovině osmnáctého století.
Chtěla pomoci, nesetkala se s přijetím
Robota jako taková byla osobní služba venkovanů vrchnosti, prakticky představovala něco jako nájemné, které zaplatili tím, že pro dvůr pracovali. Samotný robotní patent vyšel v platnost v polovině srpna roku 1775 a jeho hlavním přínosem byly přesné částky nájemného.
Ve výsledku přinesl obyvatelům určitou úlevu, protože díky jeho zavedení se robota, potažmo nájemné, snížila. O tomto patentu však mezi sedláky kolovalo mnoho nepřesných informací. Spekulovalo se dokonce o tzv. zlatém patentu, který měl přinést svobodu pro všechny nevolníky. Když vyšlo najevo, o čem onen patent vlastně bude uveden v platnost, nesetkal se s velkým nadšením. V té době navíc společnost sužovala velká populační krize, hladomor a vše bylo zkrátka hodně drahé.
Stížnosti a protesty
Poddaní posílali vladařce nejrůznější stížnosti o tom, jak je jejich život absolutně nesnesitelný. Nakonec přece jen Marie Terezie vydala patent, ten však místo svobody obsahoval pouze příslib toho, že přijde s novými reformami. Co však poddané znepokojilo, byla součást tohoto patentu, který zmiňoval tresty za to, když nebudou robotovat tak, jako předtím. Mohl je tak čekat i soud.
Poddaní v tu chvíli začali postupně protestovat, a rozhodně nebyli s rozhodnutím a patentem Marie Terezie spokojeni. Trvalo to sice ještě pár let, ale nakonec se přece jen podařilo císařovně schválit směrnici, která poddaným přinesla podstatné a pozitivní změny. Marie Terezie přitom sama v té době nebyla v lehké situaci. Byla vystavena tlakům, které mohly snadno vyústit dokonce ve válku a potřebovala mít dostatek financí na to, aby mohla zajistit celistvost monarchie.
„Ustavičné změny, neustávající intriky, brzy rozdělení, brzy zase soustředění agendy, zřizování nových úřadů a opět jejich rušení – ministrům jsou svazovány ruce a brzy zase jest jim dávána neomezená moc – zkrátka, při pohledu na tyto ustavičné pochyby a nerozhodnost každý obracel plášť po větru a snažil se pouze dosíci předností, titulů, platu, penzí a jiných výslužek pro sebe a pro své přátele a klienty, bez ohledu na dobro celku,“ uvedl tehdy její spoluvladař Josef II.
Úpravy pomohly sedlákům
Dokument s názvem „robotní patent“ upravoval například délku pracovního dne či přestávku na oběd. Zkrátil také robotu na tři dny v týdnu a rozdělil samotné poddané do několika tříd, které byly určené podle jejich majetkových poměrů. Právě sedláci si tak díky němu výrazně polepšili, jejich povinností totiž ubylo až o půlku. V roce 1848 pak došlo k úplnému zrušení roboty.
Rolníkům a sedlákům pak dala panovnice volnou ruku v tom, jestli změnu upřednostní či si nechají starou úpravu, pokud by jim vyhovovala více. Nejbohatší sedláci pak byli zařazeni do nejvyšší, tedy třinácté třídy, ti nejchudší byli v první. Právě podle toho, do jaké třídy spadali, měli povinnost odvádět robotu státu. Zpravidla se však celkový objem roboty pro většinu obyvatel výrazně snížil a zlepšil tak jejich kvalitu života.
Marie Terezie byla bezesporu jednou z nejvýznamnějších panovníků v našich končinách a svým poddaným se snažila pomoci i právě tímto patentem, který opravdu v českých zemích občanům práci ulehčil.
Zdroje: nasregion.cz, zoom.iprima.cz, stoplusjednicka.cz
