Opravdu přinesly krysy tzv. černou smrt? Někteří lidé by na tuto otázku jednoduše odvětili, že středověká města měla značné problémy s hygienou a současně byla těmito hlodavci zaplavená. Černá smrt se šířila velmi rychle, a to bez ohledu na město nebo region. Když ale postupovala po hedvábné stezce z Číny na sever Evropy, bylo to na naše standardy pomalé.
Černá smrt
Jinak také zvaná „první morová rána“, byla epidemie moru, která zasáhla Eurasii v polovině 14. století. Jde o smrtelnou nemoc způsobenou bakterií Yersinia pestis a známe ji i dneska. Pochází ze střední Asie, kde se občas objevily lokální epidemie mezi místními kočovníky. V roce 1347 byl mor poprvé zachycen v Konstantinopoli a Trapezutu, kterážto města udržovala s asijským východem čilé obchodní styky.
Šíření ve městech
Hlavním důvodem prakticky bleskového rozšíření této nemoci za městskými zdmi byl z našeho pohledu otřesný fyzický stav naprosté většiny jejich obyvatel. Příčiny byly dvě – chudoba a s tou související nedostatek potravin. Tím pádem neexistovala prakticky žádná odolnost vůči jakékoli chorobě, nota bene něčemu takového kalibru.
Součin s předchozím stavem
Základem pro tuto situaci byl Velký hladomor, ke kterému došlo o 33 let dříve. Hodně lidí v té době nedostalo dost jídla, což jim přivodilo celkově zakrnělý růst, nemluvě o skoro nulovém svalstvu. Následovala ještě stoletá válka a ochlazení klimatu. To vedlo k nedostatku potravin, tedy další absenci aspoň základní výživy.
Je tak skoro s podivem, že tuto dobu vlastně někdo přežil, protože chronická podvýživa byla běžná jak na venkově, tak i ve městech. Lidé v takovém stavu jsou samozřejmě k nemocem mnohem náchylnější. I moderní výzkumy nám odhalují, že většinu podvyživených lidí (i dneska) umírá právě na nemoci, nikoli samotnou podvýživu.
Bádání v Londýně
Jedno z posledních archeologických pátrání v Londýně představilo další zajímavý pohled. Rychlost přenosu černé smrti byla totiž moc vysoká na to, aby se jednalo výhradně o krysy. Dle archeologa Tima Brookse, který se vykopávek účastnil, se mor nejspíš šířil vzduchem.
Co se týče samotných krys, populace byla mnohdy tak zoufalá, že by je s velkou pravděpodobností snědla – pokud by jich v okolí bylo více. Během hladomoru jedí lidé kůru stromů a další věci, krysa je tak skoro přilepšení.
Lidé v pohybu
Šíření nemoci od města k městu pak „obstarali“ lidé, kteří mezi sídli nevyhnutelně neustále proudili. Kromě obchodníků a rolníků jde hlavně o zvýšené přesuny vojsk během stoleté války v letech 1337-1453. Ta skončila momentem, kdy se začal šířit právě mor a král Eduard III. už nemohl financovat jakékoli další útoky.
Protože se ale jeho vojáci vraceli masivně domů, pravděpodobně byli také přenašeči. Nejde o silnou souvislost, historie ale takové mechanismy zná už z justiniánského moru nebo španělské chřipky.
Michelangelův David: Socha, kterou kdysi odmítli, dnes vydělává miliony a pořád mate odborníky
Zdroje: Wikipedia, Gavi, Nature, Britannica
