Už je to sto pět let, co svět poznal slovo, které dnes definuje budoucnost lidstva a skloňuje se ve všech světových jazycích. Karel Čapek přitom původně zamýšlel pro své umělé bytosti úplně jiné jméno a s finálním návrhem přišel až jeho bratr Josef. Premiéru kultovní hry R.U.R. navíc provázel organizační chaos, díky němuž Národní divadlo přišlo o své prvenství ve prospěch ochotníků.
Robot jako Labor
Karel Čapek v roce 1920 dokončoval dílo, které mělo varovat civilizaci před technokratickou pýchou. V hlavě nosil koncept umělých dělníků, jež převezmou veškerou dřinu a nakonec se vzbouří proti svým stvořitelům. Autor však narážel na zásadní problém. Nemohl přijít na správné pojmenování. Pracovně svým bytostem říkal „laboři“, což vycházelo z latinského kořene labor. Tento termín mu ale v ústech zněl příliš papírově. Působil akademicky, suše a postrádal potřebnou údernost pro divadelní prkna.
Spisovatel se proto vydal pro radu za svým bratrem. Josef Čapek v tu chvíli stál u malířského stojanu a plně se soustředil na plátno. Neměl náladu na dlouhé debaty o literatuře. Když mu Karel vylíčil své trápení s labory, malíř jen tak přes rameno, s plnými ústy štětců, zamumlal: „Tak jim řekni roboti.“ Vycházel přitom ze starého výrazu robota, který označoval těžkou nevolnickou práci. Slovo sedlo dokonale. Bylo tvrdé, znělé a neslo v sobě osudovost. Karel návrh okamžitě přijal a přepsal dějiny světové slovní zásoby.
Trapas první scény
Historie samotného uvedení hry R.U.R. (Rossum’s Universal Robots) nabízí vhled do divadelního zákulisí první republiky. Vedení Národního divadla v Praze plánovalo velkolepou světovou premiéru na 25. ledna 1921. Měla to být událost sezóny za účasti kulturní elity. Přípravy se ovšem zkomplikovaly a technické potíže donutily divadlo termín posunout. Tato informace se však nedostala ke všem.
Královéhradecký ochotnický soubor Klicpera hru nastudoval souběžně a chystal se ji uvést krátce po Praze. Zpráva o odkladu pražské premiéry k nim údajně nedorazila, nebo se ztratila v poště. Ochotníci proto nic netušili a hru uvedli podle svého plánu už 2. ledna 1921. Světlo světa tak roboti poprvé nespatřili pod zlacenou klenbou Národního divadla, ale na skromnějším jevišti ve východních Čechách. Praha se dočkala až o tři týdny později. Hra následně způsobila senzaci a během dvou let se dočkala překladu do třiceti jazyků.
Inženýr, který Čapka nečetl
Čapkovi roboti se od těch dnešních v mnohém lišili. Autor si je nepředstavoval jako plechové krabice plné drátů, ale jako biologické tvory z umělé tkáně, které by dnešní terminologie označila spíše za androidy nebo replikanty. Skutečnou mechanickou podobu dal robotům až o čtyřicet let později Američan Joseph Engelberger.
Tento fyzik a podnikatel se paradoxně českým autorem přímo neinspiroval. Jeho vášní byly sci-fi povídky Isaaca Asimova. V roce 1956 se na večírku setkal s vynálezcem Georgem Devolem. Ten mu popisoval své zařízení pro automatickou manipulaci. Engelbergera nápad nadchl. „Mně to připadá jako robot,“ reagoval okamžitě. Tím nevědomky propojil americkou techniku s českým slovem. V roce 1961 pak jejich společná firma Unimation instalovala první robotické rameno v továrně General Motors.
Varování přes kanál La Manche
Slovo robot se stalo jedním z největších českých příspěvků světové kultuře. Jeho dopad potvrzuje i historický milník britské BBC. Ta si v roce 1938 vybrala právě Čapkovo R.U.R. pro svou první televizní inscenaci v žánru science fiction. Odvysílala ji 11. února. Televize byla tehdy v plenkách a šlo o odvážný experiment.
Doba vysílání dodala hře zajímavý kontext. Evropa stála na prahu války a téma vzpoury a zániku lidstva rezonovalo společností mnohem silněji než kdy dřív. Záznam se bohužel nedochoval. Karel Čapek zemřel na konci téhož roku, uštván politickou situací a mnichovskou zradou. Jeho dílo a bratrovo slovo však přežily. Dnes žijeme ve světě, který si bez robotů neumíme představit, přesně jak Čapek předpověděl.
