I v socialismu fungoval mezi lidmi kapitalismus. Konkrétně směna věcí za laskavosti, peníze a jiné věci. Uvnitř centrálně plánovaného hospodářství ale vzniklo něco nevídaného. Slušovické JZD se stalo modlou, kterou politici uváděli jako úspěch režimu. Jenže šlo o podnik postavený na zcela jiných principech, než jak fungoval zbytek státu.
Přichází Čuba
Právě JZD dokázalo nemožné – během tuhého socialismu reálně podnikat s morálkou a mechanismy na principech Tomáše Bati. Za rozkvětem stál hlavně František Čuba, který se tu stal v roce 1963 předsedou. V ten moment šlo o vysoce ztrátově hospodařící družstvo, právě on ale dokázal trend zvrátit.
V čem to vězelo?
I když se Zlínsko už tehdy jmenovalo Gottwaldov, stále tu byla patrná baťovská tradice. Čuba převzal jeho motivační postupy a lidi odměňoval za vykonanou práci. To bylo tehdy naprosto nevídané. Ti schopní si mohli i vybírat lidi pro svoje projekty. Celkem bez nadsázky se dá říct, že Čuba zavedl uvnitř centrálního plánování moderní korporaci.
František Čuba byl sám synem zemědělce a hospodáře z nedaleké Březové, nebyl tedy žádným „cizákem“. K polím i dobytku měl blízko, vlastní mu byly odhodlání, píle a obrovská výdrž srovnatelná právě s Baťou. Z Vysoké školy zemědělské si do Slušovic přinesl červený diplom.
Přebírání okolí
Současně s odměňováním lidí za reálnou práci zavedl tvrdá pravidla. Na místě platil naprostý zákaz alkoholu, kdo nepřišel do práce včas, nedostal ani zadání, ani peníze. Kdo jednou odešel, už se nemohl vrátit. Navázal také na baťovské bodování práce. Jeho zaměstnanci tak v dobách největší slávy braly násobně vyšší mzdy než celý zbytek republiky.
V letech 1971-1976 převzal závod ještě šestnáct dalších družstev, JZD investovalo i do výroby strojů, hnojiv a dalších položek, které samo používalo. Původní zemědělství tak nakonec tvořilo jen asi 10 % záběru podniku. Na konci 80. let byl obrat několik miliard, čistý zisk pak přes půl miliardy Kčs.
Technologický přesah
Slušovická zelenina se stala vyhlášenou po celé republice, pěstovala se na Valašském podhůří ve sklenících. Čuba také nevyhnutelně automatizoval, dle Agro portálu zaváděl moderní postupy, a také počítačové technologie. Výrobní program zasahoval i do biochemie a jeho přípravky proti hmyzu se vyvážely i do Asie. Družstvo zavedlo i vlastní prodejny Kvatro, kde se prodávalo dovážené zboží tuzexového typu.
Výjimka z režimu a nové pořádky
Asi tak se dá popsat to, proč mohl tento model reálně fungovat. Soudruzi ho představovali jako výkladní skříň svých úspěchů, propagovali tak ale to, proti čemu sami stáli. Jak shrnují Seznam zprávy, Slušovice by nikdy nemohly takto vyniknout bez tolerance režimu, výjimek z totalitní legislativy a přímých vazeb na vrchní funkcionáře.
Slušovice měly také smlouvu se Státní bezpečností, o které se na Federálním shromáždění zmínil poslanec Stanislav Devátý: „Díky této smlouvě získalo družstvo četné výhody, které byly pro jiné organizace nedostupné, a to například bezcelní dovoz zboží, dovoz embargovaného zboží i poznatky z biotechnologie.“ On sám v družstvu pracoval, posléze řídil BIS.
„Správa StB totiž poskytovala Slušovicím za jejich služby v rámci spolupráce výsledky výzkumů nebo vzorky materiálů, které se jí podařilo zcizit v cizině, a ty pak byly prezentovány jako výsledky slušovického výzkumu.“ Zázrak se po revoluci postupně rozpadl, což Čuba popsal jako cílenou likvidaci JZD novým státním zřízením. Nakonec se „rozpustilo“ ve 101 nově založených akciových společnostech.
