Na jihu údolí Jordánu kdysi pulzoval život. Rozlehlá města, bohatství, neřesti i přísliby snadného zisku lákaly tisíce lidí. Jenže pak se z nebe sneslo peklo, které tu zanechalo spálenou pustinu na dlouhých šest století. Dávné biblické příběhy o městech Sodoma a Gomora tak možná mají víc společného s realitou, než by leckdo čekal.
Když byl Tall el-Hammam centrem světa
Někdy kolem roku 1600 př. n. l. bývalo místo zvané Tall el-Hammam v dnešním Jordánsku srdcem regionu. V dobách bronzové éry tady žilo podle archeologů až osm tisíc lidí a v širším okolí údolí Jordánu možná až padesát tisíc. To bylo na tehdejší dobu něco nevídaného – Sumerský Uruk, největší město té doby, měl odhadem o deset tisíc obyvatel méně.
Není divu. Krajina kolem řeky Jordán nabízela vodu, úrodnou půdu i obchodní příležitosti. Byla to doslova oáza uprostřed nehostinné pustiny, ideální pro pěstování obilí i budování paláců a hradeb. Tall el-Hammam dokonce převyšoval velikostí i slavným Jeruzalém. Kdo chtěl v té době něco znamenat, mířil právě sem.
Ohnivý déšť a vzduch žhavější než láva
Jenže idyla neměla dlouhého trvání. Archeologické vykopávky, které se rozběhly naplno od roku 2005, přinesly znepokojivé nálezy. V troskách městských hradeb a čtyřpatrového paláce, kdysi chlouby města, badatelé objevili vrstvy popela, uhlí a zcela roztavené keramiky. Některé cihly byly natolik zničené, že jejich struktura připomínala sklo.
„Zjistili jsme, že tam musela působit teplota přes dva tisíce stupňů,“ uvedl pro Forbes James Kennett, emeritní profesor z University of California. Takový žár nedokáže vyvolat ani sopečný výbuch. O běžném požáru či blesku ani nemluvě.
Vědci našli i stopy roztavených kovů, například platiny a iridia, které jsou na Zemi vzácné, ale v meteoritech běžné. Vše nasvědčuje tomu, že někdy kolem roku 1650 př. n. l. dopadl nebo nad městem explodoval asteroid. Síla exploze podle odhadů překonala účinky atomové bomby svržené na Hirošimu až tisíckrát.
Když zkáza spláchla i Jericho
Výbuch nemilosrdně smetl vše, co stálo v cestě. Tlaková vlna byla tak mohutná, že zasáhla i o 22 kilometrů vzdálené Jericho, kde se zřítily městské hradby. Archeologové tu našli roztroušené lidské kosti, rozdrcené a ožehnuté, ale bez známek vysokých teplot. Jericho shořelo spíš v důsledku ohnivých splašků a následných požárů.
A pak přišla další rána. Podle hypotéz meteorit explodoval přímo nad mělkou vodou Mrtvého moře, čímž zvedl obrovský slaný příboj. Výsledkem byla půda, kde se nedalo sázet nic kromě hořkého zklamání. Koncentrace soli v sedimentech dosahuje místy až 25 %. Oblast se proměnila v pustinu a trvalo celých šest set let, než se sem život alespoň trochu vrátil.
Je skoro poetické, že právě tady vznikla legenda o Sodomě a Gomoře, jak ji známe z 19. kapitoly První knihy Mojžíšovy. Podle Bible se jednalo o města proslulá pýchou a hříchem, která Bůh potrestal ohněm a sírou. Zkázu přežil jen Lot s rodinou, byť jeho žena skončila coby solný sloup. Popis „kouře stoupajícího jako z pece“ tak možná není jen metafora, ale ozvěna dávné katastrofy, kterou lidé po generace vyprávěli, až ji zapsali do svých svatých knih.
Zdroje: Nature, Forbes, Biblestudytools.com
