Vládl úctyhodných 72 let a přežil války i politické intriky. Ludvík XIV. vybudoval zlatou klec Versailles a Francii přivedl na vrchol moci, ale za naleštěnou fasádou absolutistického vládce se skrýval muž ovládaný vášněmi. Jeho ložnicí prošly zástupy milenek a dvorní pletky sahaly od nevinných románků až po satanistické rituály. Král Slunce totiž vrhal i velmi dlouhé a temné stíny.
Se*uální výchova pod dohledem matky
Začátky velkého panovníka byly překvapivě pragmatické. O jeho se*uální probuzení se postarala samotná matka Anna Rakouská. Následník trůnu musel zajistit pokračování rodu a na romantiku nebyl čas. K jeho patnáctým narozeninám mu proto vybrala velmi specifický dárek. Byla jím baronka Catherine-Henriette Bellierová. Této dámě bylo devětatřicet let a pro její vzhled se jí přezdívalo Jednooká Kateřina. Krásou rozhodně neoplývala. To byl ovšem promyšlený tah.
Mladý Ludvík se do své učitelky neměl zamilovat. Měl pouze získat zkušenosti. Kateřina měla být čistá, diskrétní a bez ambicí. Svou úlohu splnila dokonale. Za dva roky služby získala majetek, tituly a Ludvík se naučil vše potřebné. Bez citových vazeb se pak mohl vrhnout do víru dvorských intrik.
Jeho apetit rychle rostl a nezastavil se před ničím. V hledáčku mu uvízla dokonce i švagrová Henrietta Anna Stuartovna. Ta byla manželkou jeho bratra Filipa. Zatímco Filipa zajímali spíše jeho mužští přátelé, Ludvík svou švagrovou utěšoval ve společných komnatách…
Od nevinné fialky k černé magii
Oficiální manželka Marie Tereza tiše trpěla. Králův zájem se přesunul k Louise de la Valliére. Byla to tichá a zbožná dívka, kterou dvůr vnímal jako nevinnou fialku. Skutečné drama však přišlo až s nástupem markýzy de Montespan. Byla živočišná, dravá a nebezpečná.
Manželé krásných žen se ve Versailles museli smířit s krutým osudem. Platilo totiž heslo, které přesně vystihovalo morálku doby. „Dělit se s Jupiterem neubírá na cti,“ tradovalo se tehdy mezi šlechtou. Markýza de Montespan se však nehodlala o krále dělit s nikým a pro udržení moci zašla za hranu lidskosti.
Zapletla se do temné aféry s čarodějnicí La Voisin. Markýza se ze strachu o ztrátu královy přízně uchylovala k černé magii. Účastnila se černých mší. Na jejím nahém těle prý bylo obětováno novorozeně. La Voisin míchala nápoje lásky i jedy pro nepohodlné sokyně. Když skandál praskl a padaly hlavy, král svou milenku raději zapudil. Čarodějnické procesy stály život 34 lidí a otřásly celou Francií.
Život podle hodinek a veřejná toaleta
Ludvík XIV. byl posedlý kontrolou, a to i nad vlastním tělem. Soukromí pro krále neexistovalo. Jeho život byl jedno velké divadlo, kde každé gesto sledovaly stovky párů očí. Vstávání i uléhání bylo obřadem pro vyvolené dvořany. Hrabě Saint-Simon to popsal s mrazivou přesností. „S poznámkovým blokem a hodinkami můžete i z dálky bezpečně poznat, co král zrovna dělá,“ poznamenal k panovníkově rutině.
O panovníkovo pohodlí se staralo 350 komorníků. Dokonce i na toaletu doprovázeli krále vyvolení jedinci. Versailles byl sice zlatý palác, ale hygiena zde zoufale pokulhávala. Zápach z tisíců lidí a koní byl v létě nesnesitelný a nutil obyvatele okolí zavírat okna. Král se sice myl a převlékal několikrát denně, ale toxické prostředí plné výkalů a špíny se podepsalo na zdraví všech. Stavba tohoto kolosu spolkla čtvrtinu státních financí. Dnes by takový projekt vyšel zhruba na 200 miliard dolarů.
Smutný konec velkého panovníka
Divoké večírky a nespoutané radovánky nakonec ustaly. Stárnoucí král našel klid u ženy, do které by to nikdo neřekl. Byla jí Madame de Maintenon, původně vychovatelka jeho nemanželských dětí. Stala se jeho tajnou manželkou a spřízněnou duší. Poslední roky Ludvíkova života však byly plné bolesti a smutku. Přežil své syny i vnuky.
Francie byla zadlužená válkami a lid hladověl. Krále nakonec skolila gangréna. Zemřel v krutých bolestech 1. září 1715. Jeho manželka Marie Tereza, která ho celý život milovala, před svou smrtí pronesla smutnou větu. „Co jsem královna, byla jsem šťastná jen jediný den.“
