Pět set stran dokumentů, hodiny filmových pásů a desítky svědků s identickými zraněními. To je bilance operace, kterou brazilská vláda držela pod zámkem celé čtvrtstoletí. V pralese u Colares se tehdy udály nálety světelných objektů, které na lidi útočily tenkými paprsky. Když velitel této tajné mise po letech promluvil o tom, co v noci v džungli skutečně viděl a natočil, našli ho za záhadných okolností mrtvého.
Upíří světlo
V říjnu 1977 se život v oblasti Colares zastavil. Místní obyvatelé se po setmění odmítali pohybovat venku a nocovali ve velkých skupinách, ženy a děti uprostřed, muži se zbraněmi na okraji. Děsilo je to, čemu říkali „chupa-chupa“. Tento výraz, který by se dal přeložit jako „to, co saje“, přesně vystihoval povahu útoků. Světelné objekty se snášely z oblohy a zasahovaly lidi tenkými paprsky, které podle svědectví odebíraly krev a vitalitu. Oběti tehdy plnily ordinace lékařů s reálnými zraněními.
Lékařka Wellaide Cecim, která v té době v regionu sloužila, čelila epidemii, kterou učebnice medicíny nepopisovaly. Její svědectví, zachované ve vojenských záznamech, je mrazivě věcné. „Zranění vykazovali parézu (částečné ochrnutí těla), bolesti hlavy, závratě, celkový třes a popáleniny prvního stupně, stejně jako stopy po malých vpichách,“ uvedla lékařka v rozhovoru pro magazín ISTOÉ.
Brazilský tisk situaci popisoval denně. Panika rostla. Rybáři stříleli do vzduchu a zapalovali ohně v marné snaze neznámé vetřelce zahnat. Armáda musela jednat. Do oblasti dorazila speciální jednotka pod velením kapitána Uyrangê Hollandy. Operace dostala krycí název Prato.
Kapitán Hollanda
Hollanda přijel do Colares jako pragmatik. Jeho úkolem bylo uklidnit obyvatelstvo a najít racionální vysvětlení, pravděpodobně pašeráky nebo tajné vojenské testy jiné mocnosti. Po několika týdnech v terénu se však jeho skepticismus zhroutil. Vojáci vybavení těžkou technikou, fotoaparáty a kamerami začali zaznamenávat manévry objektů, které popíraly fyziku. Spisy uvolněné brazilským Národním archivem obsahují stovky fotografií, nákresů a hlášení o tvarech připomínajících fotbalové míče či válce.
Sám velitel operace se stal svědkem události, která ho navždy změnila. Svůj zážitek popsal v telefonátu bratrovi přímo z místa. Jeho bratr Uyranê Soares de Hollanda Lima citoval tato slova pro brazilská média: „Dneska mi padesát metrů nad hlavou visel létající talíř. Byl velký jako ta DC-10, se kterou létáš. Všechno jsem to natočil a nafotil.“
Armádní záznamy z té doby obsahují i přepisy komunikace pilotů s řídícími věžemi. Jeden z pilotů v hlášení pro věž v Brasílii popisoval setkání s objekty, které ho doprovázely: „Je to krásné. Mění to barvu z červené na žlutou… Podívejte se na ně. Mám z toho husí kůži.“ Vojenská hlášení stroze konstatovala, že objekty vykazují inteligenci a reagují na přítomnost pozorovatelů.
Umlčení svědci
Po čtyřech měsících intenzivního sběru dat přišel znenadání rozkaz operaci okamžitě ukončit. Vojáci se stáhli. Odvezli s sebou filmy, fotografie a pětisetstránkovou závěrečnou zprávu. Veřejnost se nedozvěděla nic. Žádné vysvětlení pro popálené lidi, žádný závěr pro vyděšené vesničany. Spis skončil v trezoru s označením přísně tajné.
Příběh by tam pravděpodobně zůstal pohřben, kdyby se kapitán Hollanda nerozhodl promluvit. V roce 1997, dvacet let po událostech v Colares, poskytl rozsáhlý rozhovor ufologům Ademaru Gevaerdovi a Marcovi Petitovi. Otevřeně mluvil o tom, že armáda věděla o mimozemském původu objektů. Popisoval setkání s humanoidními bytostmi a detaily, které se do oficiálních zpráv nedostaly.
Jen několik týdnů po tomto výbušném svědectví našli kapitána Hollandu mrtvého. Oběsil se ve svém domě. Oficiální verze zněla sebevražda v důsledku depresí. Pro mnoho Brazilců se však stal mužem, který věděl příliš mnoho a porušil slib mlčenlivosti. Jeho smrt paradoxně urychlila tlak na odtajnění dokumentů. Dnes jsou archivy Operace Prato přístupné badatelům.
.jpg){kind=link}