Rakousko-Uhersko prošlo klidnými i divokými časy. Rok 1905 se pak stal rozhodující etapou v boji za jeho demokratizaci. Sebevědomá česká společnost tehdy usilovala minimálně o tři věci. Zřízení české univerzity na Moravě, jazykovou rovnoprávnost s Němci, a také zavedení všeobecného volebního práva.
Všechny strany a vrstvy
Do tohoto politického hnutí se nezapojily jen intelektuální elity. Snaha o demokratizaci habsburské monarchie propojila všechny české politické strany i společenské vrstvy. Impulsem ke snaze byla Rus, kde vypukla v reakci na porážku v rusko-japonské válce revoluce.
Petrohrad se stal 9. ledna 1905 místem tzv. krvavé neděle. Masakr a zastřelení cca tisícovky demonstrantů otřáslo celou Evropou. Událost pak povzbudila demokratické síly i u nás.
Demokracie pro bohaté
Do této doby platil v rakouské části monarchie tzv. kuriový volební systém. Ten jednoduše řečeno vylučoval z podílu na rozhodování většinu lidu. Po roce 1873 měla Říšská rada celkem 353 poslanců. Ti byli voleni ve čtyřech kuriích – tedy městech, obcích i obchodních a dalších komorách.
Právo volit omezoval cenzus neboli minimální odvedená daň, což rozhodovalo o tom, kdo může k volbám. Jednoduše tak mohli volit jen ti nejbohatší velkostatkáři, bohatí měšťané a členové obchodních komor. Systém vylučoval sedláky, drobné řemeslníky nebo obchodníky. O dělnících nemohla být ani řeč. Už od 90. let 19. století ale právě hlas těchto skupin nabíral na intenzitě.
Rok 1905 a národ v ulicích
Podzim 1905 se v celém Předlitavsku nesl ve znamení masových demonstrací za obecné volební právo. Každé město se stalo ohniskem akcí. Ty dalece překročily běžný objem politických projevů. Například v Moravské Ostravě se v listopadu 1905 konala masová demonstrace. Ta byla organizovaná sociálními demokraty s účastí až 15 tisíc lidí.
Milník generální stávky
Vrcholem se stala generální stávka z 28. listopadu. Ve Vídni demonstrovalo na 300 000 lidí, přes 100 000 v Praze. Nešlo tedy o roztroušené úkazy, ale podporu požadavku napříč celou monarchií. V této atmosféře zasedala i říšská rada. Síla a rozsah protestů donutila k přehodnocení postojů i zatvrzelé konzervativce.
Kapitulace vlády
Srážky policie s demonstranty probíhaly v Praze, Brně, Vídni i jinde. Právě to nakonec donutilo císaře Františka Josefa I. změnit na reformu názor. Spouštěčem se stal 4. listopad, kdy reformu uskutečnila vláda Barona Gautsche. Ten slíbil, že návrh bude do roka předložen radě.
Historická změna s dlouhou cestou
To byl ale teprve začátek. První verze obsahovala zrušení kurií a zavedení obecného práva pro muže od 24 let věku. Dlouhá jednání v parlamentu přirozeně blokovali konzervativci. Dolní sněmovna věc schválila v prosinci 1906, záhy prošla i panskou sněmovnou a v lednu ji podepsal císař.
Novodobé úvahy
V novodobé historii se naopak objevilo několik úvah o omezení volebního práva. Situace s opoziční smlouvou z roku 1996 vedla k pochybnostem, zda obecné volební právo nebylo obrovským historickým omylem.
„Vzhledem k tomu, že většina voličů je málo majetná, málo vzdělaná a v problematice vedení státu málo orientovaná, dochází ve společnosti postupně k etablování vlád, které slibují mnohem větší sociální výdaje, nežli mohou z výnosu daní bez rizika učinit,“ komentoval situaci podle Dotyku v roce 2010 biolog a filozof Stanislav Komárek.
Zdroje: Valka, USD, Dotyk, EncyklopedieOstravy
