Lednové dny roku 1958 se zapsaly do americké historie krví. Devatenáctiletý popelář a jeho čtrnáctiletá přítelkyně projeli Nebrasku a Wyoming a nechali za sebou jedenáct mrtvých těl. Příběh Charlese Starkweathera a Caril Ann Fugateové se stal temnou předlohou pro kultovní filmy jako Takoví normální zabijáci nebo Zapadákov. I po šedesáti osmi letech zůstává nezodpovězenou otázkou, zda byla dívka pouhou obětí únosu, nebo chladnokrevnou spolupachatelkou, která se bavila utrpením druhých.
Krvavá cesta začala u rodičů
Charles Starkweather byl malý muž s velkým komplexem méněcennosti. Cítil se vyloučený společností, šikanovaný spolužáky a nepochopený rodinou. Svou frustraci maskoval obdivem k Jamesi Deanovi a rebelskému stylu oblékání. Jeho potlačovaný hněv vybuchl v lednu 1958 s brutalitou, kterou nikdo nečekal.
Prvními oběťmi jeho běsnění se stala rodina jeho mladičké milenky Caril Ann. Zastřelil její matku i otčíma přímo v jejich domě. Její dvouletou sestru uškrtil a udeřil pažbou pušky. Těla následně ukryli v kůlně a přístavcích za domem. Dvojice v domě plném smrti zůstala několik dní. Na dveře vyvěsili ceduli s nápisem varujícím před chřipkou, aby odradili návštěvy.
Caril Ann později tvrdila, že ji Charles držel jako rukojmí pod hrozbou smrti. Prokuratura však u soudu poukazovala na to, že měla mnoho příležitostí k útěku. Když policie konečně vtrhla dovnitř, byli už dávno pryč. Začala zběsilá honička napříč státy, která neměla v té době obdoby.
Vraždění bez lítosti a logiky
Jejich cesta se změnila v bezhlavé a chaotické zabíjení. Brali si životy náhodných lidí, kteří jim zkřížili cestu. Zemřel farmář, dvojice teenagerů na rande i bohatý průmyslník, kterého zabili kvůli autu. Motivace zcela chyběla. Šlo jen o útěk, adrenalin a pocit moci nad životem a smrtí. Starkweather později projevil absolutní chlad a absenci jakékoli empatie.
„Mrtví lidé jsou všichni na stejné úrovni,“ řekl tehdy stroze pro deník Lincoln Star. Policie je nakonec dopadla ve státě Wyoming. Charles se vzdal až po divoké přestřelce, kdy ho zranilo rozbité sklo z čelního okna auta. Mylně se domníval, že smrtelně krvácí, a ztratil odvahu bojovat. V ten moment se ukázala pravá povaha jejich vztahu. Caril Ann se k němu okamžitě otočila zády a běžela k policistům s křikem, že ji tento šílenec unesl.
Elektrické křeslo a doživotní cejch
Soudní proces sledovala s napětím celá Amerika. Charles se u soudu snažil vzít Caril Ann s sebou do záhuby. Opakovaně měnil výpovědi a tvrdil, že některé vraždy spáchala ona sama. Porota ho uznala vinným a odsoudila k trestu smrti. Na elektrické křeslo usedl v červnu 1959. Bylo mu pouhých dvacet let. Jeho poprava uzavřela jednu kapitolu, ale osud Caril Ann zůstal předmětem sporů.
Caril Ann dostala doživotí. Stále dokola opakovala svou verzi o únosu a strachu o holý život. Ve vězení strávila sedmnáct let a stala se vzornou vězeňkyní. Po podmínečném propuštění v roce 1976 žila v ústraní a pracovala jako uklízečka v nemocnici v Michiganu. Zemřela v roce 2013 při vážné autonehodě.
